Já jsem ten baťůžkář. Cestuju na vlastní pěst od osmnácti let a mám pocit, že každá cesta mě posouvá v životě mílovými kroky dál. S jídlem ale roste chuť a já jsem vždycky toužila vyrazit někam na delší dobu. ALE. Dělám práci svých snů a nikdy bych ji nechtěla ztratit.
Protože mě ale živí hlavně komunikace, ke které potřebuji počítač a mobil, řekla jsem si, že to jde dnes dělat odkudkoliv. S přítelem tak stojíme na prahu jedné z největších změn v našem životě. Jedeme na cestu kolem světa. Na rok. Splníme si životní sen a já o práci nepřijdu, protože budu digitální nomád.
Doba je rychlá a vše se mění. Na straně jedné se autenticita života v některých zemích nenávratně vytrácí, ale na straně druhé je všude signál a internet. Digitální nomádství je nový způsob cestování a práce v jednom. V různých koutech světa se můžete připojit ke komunitě lidí, co si pronajmou třeba luxusní vilu na pláži nebo horskou chatu, zajistí si tam kvalitní připojení a pracují, cestují, sportují a poznávají. Je to vlastně práce z domova, jen tím domovem se pro vás stává celý svět. A my jsme si řekli, že tohle neuděláme až někdy, ale že to uděláme teď – protože, kdy jindy? Poprosila jsem v práci o změnu režimu a vyšli mi maximálně vstříc, protože ví, že tuto práci můžu opravdu dělat odkudkoliv. Protože stojím nohama na zemi a tuším, že nějaké komplikace se objevit můžou, předávám jedné kolegyni kopii celé agendy.
Cestu už dlouho intenzivně plánuju a projíždím různé české i zahraniční cestovatelské weby. A narazila jsem na zlatý grál a světe div se – v češtině! Sen všech, co hledají Praktické rady za milion, jak procestovat svět za pusu se jmenuje TRAVEL BIBLE a napsali ji dva cestovatelští guru Matouš Vinš a Petr Novák.
Tihle dva kluci měli nezávisle na sobě v hlavě nápady na boží knížku o cestování. Chtěli se podělit o všechny svoje tipy a triky. A já tleskám! Matouš a Petr spolu vyrazili na perfektní cestu po Íránu a od té doby se vždy na pár dní potkávají různě po světě. Každý cestuje trochu v jiném stylu. Matouš třeba nemá rád většinu evropských nízkonákladových dopravců, takže si za letenky klidně něco připlatí a naopak šetří na bydlení a na cestě prostě žije a do ČR jezdí na dovolenou. Petr, protože jezdí se ženou, raději bydlí přes AirBnb a nízkonákladovky mu vůbec nevadí, jeho cesty jsou většinou kratší a pravidelné. Každý z nich má jiné zkušenosti a využívá jiné služby, které cestování usnadňují. Při psaní knihy se díky tomu perfektně doplňovali. Nám ale celá Travel Bible nestačila a rozhodli jsme se pro vás zjistit ještě něco víc. I když jsou kluci rozlítaní po světě, našli si na naše otázky čas.
Travel bible
Myslím, že už mám něco nacestováno a spoustu věcí znám, i tak jsem ale našla v Travel Bibli nespočet perfektních tipů. To mě na Travel Bibli baví, že je jak pro začátečníky, tak pro někoho, kdo už nějaké cestovatelské skalpy nasbíral.
Jak vypadaly cestovatelské začátky autorů knihy? Matouš hodně cestoval už s rodiči a na vlastní pěst poprvé vyrazil na měsíc do Skotska. Tehdy mu došlo, že už se cestovatelské vášně nezbaví. Petrův otec pracoval často v zahraničí a tak celá rodina žila například v Afghánistánu nebo v Indii. Jeho první samostatný trip byl asi na Krétu za kamarádem. Letenky byly drahé a tak nakombinoval let do Atén s trajektem na Krétu. Cenu za cestu srazil na polovinu a od té doby ho cestování chytlo. Zjistil totiž, že vás nemusí zruinovat. Kluci mají obrovský přehled. V Travel Bibli radí nejen jak na letenky a ubytování, ale taky jak na crowdfunding, tvůrčí psaní, na focení, na blogy a přednášky. Mají přehled o elektronických vychytávkách, mobilních aplikacích atp. Jak udržují tohle tempo i při cestování, kde je pořád co dělat mimo počítač a telefon? „Pracujeme v oborech, kde je člověk v kontaktu s technologiemi neustále. Na cestách se i vzděláváme, u nějakého displeje trávíme nějakou tu hodinu skoro každý den. Právě teď jsme se ženou na Bali a mě se před pár týdny podařilo zlomit klíční kost. V důsledku to znamená, že jsme nemobilní. Nemůžu totiž řídit motorku, na které jsme jezdili třeba na nákupy. Velice rychle jsme ale zjistili, že tu existuje lokální aplikace na rozvoz jídel a nákupů, díky které přežijeme, než se zranění zahojí. Jmenuje se GO JEK a až pojedete na Bali nebo do Indonésie, může se hodit i vám,“ doporučuje Petr. Česká republika je malá, přesto je tu mnoho zajímavých lidí a odborníků na cestování, kteří píšou různé blogy. Koho se podle autorů Travel Bible vyplatí sledovat? Kromě zahraničních blogů se oba shodnou na Pavlu Klegovi, který jede kolem světa stopem a točí videoblog. Doporučují server Hedvábná stezka a Život na cestách a facebook Trabantů Dana Přibáně je podle nich geniální.
Obrovský prostor je v knize věnován letenkám – jak a kdy je nakoupit za nejlevnější cenu a kde je hledat. Hodně se poslední dobou mluví o vyhledávači letenek kiwi.com (dříve skypicker). Matouš ale stále nevidí důvod ho používat. Podle něj na lety po Evropě nejlépe funguje AZair, zaoceánské lety a lety po Asii a Austrálii hledá na Skyscanneru. Petr doplňuje, že kiwi.com není o moc lepší než Skyscanner, spíš je o něm dnes u nás víc slyšet, mají dobrý marketing.
Co dělá každý zvlášť
Matouš často cestuje přes Couchsurfing.com. Na tomto webu lidé buď zdarma nabízejí ubytování pro cestovatele u sebe doma nebo toto ubytování využívají. Obrovská výhoda je kontakt přímo s lokálními lidmi, díky kterým destinaci prostě zažijete jinak. Já couchsurfing miluju a byla jsem asi v šedesáti domácnostech. Je to senzační způsob, jak se začlenit do života daného místa. I když jsem jela sama, vždycky jsem kolem sebe měla lidi, jejich známé, dělala jejich koníčky, chodila na jejich oblíbená místa. Byla jsem prostě na chvíli domorodec. A lidé, kteří cestovatele ubytují, zase poznají kus světa bez nutnosti někam cestovat. Potřebujete jen cizí jazyk. Matouš takto cestoval dva roky. Později cestovatele i ubytovával u sebe doma a to ho chytlo mnohem víc. Prý je to jedna z mála věcí, která mu na cestách chybí. „Couchsurfing je obrovský fenomén. Za posledních několik let se ale proměnil. Začínal jako malá komunita nadšených lidí. Cestovali přes něj proto, že chtěli poznávat ostatní zajímavé couchsurfery, zjistit o daném místě mnohem víc, než by se dozvěděli jako turisté, a na oplátku se podělili o své zkušenosti a zážitky. Dnes bohužel mnoho lidí couchsurfing chápe jako hostel zdarma. A tak to rozhodně není!“ dodává Matouš.
Petr pořádá kurzy Travelhackingu, kde učí lidi jak si sehnat letenky a ubytování za co nejnižší cenu. Jeho kurzy navštívily na dvě tisícovky lidí. „60-70 % jsou mladí lidé, ale pravidelně se na kurzech objevuje i několik seniorů, kteří se rozhodnou začít více cestovat na vlastní pěst a ušetřit, zažít něco nového. Z takových mám největší radost. Hlavně když pak opravdu vyrazí a po cestě mi pošlou děkovný email,“ říká Petr, který s partnerkou aktuálně už sedmý měsíc cestuje. „Zatím je cesta skvělá a užíváme si každý den. Kombinujeme týdny, kdy většinou neděláme nic jiného než poznáváme danou zemi, a týdny, kdy sedíme na místě a pracujeme. Nejen díky Travel Bibli máme trochu výhodu, známe hodně cestovatelů a Čechů žijících v zahraničí. Díky tomu jsme měli kde bydlet na Taiwanu nebo teď na Bali jsme ve vile s několika kamarády nomády,“ popisuje Petr.
Sama cestuju často s kamarádkou. Vždycky jsme si říkaly, že dvě holky na cestě mají spoustu výhod. Všichni se zajímají, jestli jste v pohodě, zvou vás na akce, snadněji se spřátelíte. A mě zajímá, v čem je cestování s partnerkou odlišné od cestování ve dvou mužích. Petr to shrnuje jednoduše: Nechodíte za holkama a zkonzumujete míň alkoholu, ale v zásadě se to prý moc neliší. Z právě probíhající cesty má ale Petr i jednu nemilou zkušenost – bouračku na motorce, při které píchl přední kolo a motorka se pak nedala ovládat. Krom odřenin si zlomil klíční kost. Taiwan má naštěstí zdravotnictví na lepší úrovni než ČR. Během pár hodin byl na operačním sále, kde mu kost sešroubovali titanem. Zlomená klíční kost je nepříjemná, ale zpětně říká, že krom prvotního šoku a přivolání sanitky to moc vypjaté nebylo. Důležitý je moc nepanikařit a zůstat v klidu. Všechno se pak vyřeší, radí Petr.
Nomádství
Petr dělá weby, Matouš spravuje reklamní kampaně na Facebooku. Oba můžou pracovat odkudkoliv a jsou digitální nomádi. Chci vědět, co je podle nich na práci z ciziny pomocí počítače a telefonu nejtěžší. Matouš upozorňuje, že hodně závisí na typu práce. Nejdůležitější je najít si pracovní rutinu a dělat to, co je potřeba. Častější změny prostředí dokážou člověku rozhodit morálku. Ještě před pár lety byla práce digitálního nomáda složitější kvůli špatně dostupnému internetu a podobně. Jak rychle se to mění? Je podle kluků pohodlné být digitálním nomádem třeba i v zemích Latinské Ameriky? „Nedávno jsme mluvili s kamarádem, který nomádí ve Střední Americe a byl velice spokojený. Pořád to tam asi není tak snadné, jako v jihovýchodní Asii, ale například některá města v Kolumbii patří na špičku pomyslného nomádského žebříčku,“ prozrazuje Matouš.
„Každým rokem je to lepší. V Thajsku byl před rokem internet o polovinu pomalejší než dnes. To samé v Indonésii, na Bali. Loni chodila většina nomádů do coworků ( je to sdílený pracovní prostor lidí na volné noze), protože jinde nebyl použitelný internet. Letos je k dispozici hodně slušné připojení na každé vile,“ tvrdí optimisticky Petr.
Jako nejlepší destinace pro práci na dálku se často zmiňují Kanárské ostrovy a thajské Chiang Mai. Do těchto destinací se dokonce pořádají organizované nomádské pobyty, kde se můžete připojit ke skupině a pronajmout si pokoj ve společném domě na pláži nebo v horách. Samozřejmost je místo pro práci a rychlý internet. Může být těžké si na začátek nějakou destinaci jen tak vybrat. Kterou zemi by doporučili kluci třeba na nomádskou „zkušenou“? „Las Palmas a Chiang Mai jsou určitě nejlepší destinace pro start, pomalu se k nim přidává i Bali a Lisabon. V těchto místech je rozvinutá nomádská infrastruktura – můžete si jít sednout do coworkingu nebo bez problémů pracovat z kaváren. Zároveň v nich kvete nomádská komunita, hlavně v Chiang Mai opravdu potkáte doslova stovky velmi zajímavých a inspirativních lidí, kteří jedou na stejné vlně. Mně se hodně líbil například i vietnamský Da Nang. Pro úplný začátek bych ale vyzkoušel nomádění v ČR nebo kousek za hranicemi. Kdyby se něco pokazilo, můžete se hned vrátit domů. Loni jsem nějakou dobu pracoval z Mikulova,“ říká Matouš.
A jestli je nějaká destinace pro digitální nomádství nevhodná? Matouš připomíná, že největší problém je obecně s destinacemi se špatným internetem a zeměmi, kde jsou náklady na život výrazně vyšší než v ČR. Vyzkoušel Austrálii a zjistil, že dokud bude pracovat pro české klienty, nemůže tam dlouhodobě zůstat. S negativním cashflow by nešlo o digitální nomádství. Petr vidí jako nepoužitelné pro nomády například Laos, Barmu, které nemají vyvinutou infrastrukturu, ale i velkou část Filipín. Filipíny jsou sice plné nádherných pláží, ale obstojné připojení je pouze ve velkých městech Manila a Cebu, kde ale není nic zajímavého.
Hlavní motivací pro moji cestu bylo i to tempo, ve kterém se vše kolem nás mění. Obrovská změna se pro mě udála mezi mojí první asijskou cestou v roce 2012 a letošní. A původce změny je jasný – chytré mobily. Všichni fotí, selfíčkují, googlí, chatují. I když třeba domorodec bydlí v rozpadlé boudě, má smartphone v ruce a čumí do displaye. Vnímají i kluci něco podobného? Podle Matouše se svět neustále zrychluje, propojuje a bohužel i přesouvá z reálného života do toho virtuálního. Naštěstí na Zemi pořád najdete hodně míst, která nejsou tak „zkažená“. Petr doplňuje, že na druhou stranu se díky tomu stále více míst otevírá lidem, kteří by se na daná místa báli vypravit. Cestování po celém světě je jednodušší a jednodušší. Moje rozhodnutí vyrazit na rok s batohem do neznáma bylo jednoduché i díky tomu, že mám přítele, který do toho jde se mnou! Vím, že budou momenty, kdy mě bude chtít přetrhnout, protože budu vyšilovat uprostřed Machu Picchu, že mám odeslat někomu fotky v tiskové kvalitě a nikde není kvalitní připojení. Ale to všechno bude stát za to. Jsem přesvědčená, že z toho, co zažijeme, by každý vztah čerpal dlouhá léta. Život digitálního nomáda se ale ne vždy slučuje se životem rodinným. Jak to mají kluci? Nomádí partnerky s nimi? Matouš říká, že svoboda a životní styl pro něj byly vždy prioritnější a několik vztahů mu ztroskotalo. Stále čeká na takovou, která bude chtít žít život v netradičním stylu. Petrova žena je normálně zaměstnaná a na aktuální cestování si vzala 7 měsíců neplaceného volna. To nebude možné každý rok. Pro Petra je digitální nomádství možnost pracovat odkudkoli a nemusí být na cestě půl roku, ale třeba jen měsíc.
Okouzleni destinacemi
Určitě se vám už někdy stalo, že jste se do nějakého místa na dovolené zamilovali a pocítili jste touhu vše doma prodat, žít z mála, surfovat v oceánu a pít pivo na pláži.
Narazili kluci při svých cestách na nějaké místo, kde by se někde chtěli usadit? Matouš je aktuálně světoobčan a nemá stálý domov. Chce si „oťukat“ co nejvíce zajímavých destinací, aby se jednou mohl rozhodnout pro nejlepší místo. Zatím pro něj na plné čáře vítězí Melbourne v Austrálii. Petr si dovede představit mnoho míst, kde by mohl trávit 3-4 měsíce z roku, ale zatím ho žádné neokouzlilo natolik, že by v něm chtěl žít. V každém případě asi vždy bude chtít několik měsíců v roce trávit v ČR.
Oba kluci ve mně vzbudili dojem, že mají obrovský přehled. Byla jsem přesvědčená, že už určitě vymysleli, jak své cestování proměnit v úspěšný business. Nespočet cestovatelů se někde usadí a živí se třeba kouskem své kultury. Znáte to, pizzerie na Srí Lance, kavárna na thajském Ko Samui, bagetárna na filipínském Boholu, sushi v panamském Bocas del Torro. „Nápadů byla spousta, ale pro cestovatele je podnikání vázané na jedno místo hrozně nepraktické. Nehledě na to, že v mnoha zemích se to pojí se složitým byrokratickým procesem,“ tvrdí Matouš. Podle Petra má nápady každý. „Problém je jejich realizace, já se zatím k ničemu neodhodlal. Člověk by hlavně měl v daném místě trávit víc času, než jen pár měsíců. Znám dost lidí, kteří se sebrali, chvíli cestovali po světě a nakonec zakotvili v cizí zemi na druhém konci světa. Takových Čechů je spousta. Ve Vietnamu jsem se setkal s jedním, co podniká v Saigonu, druhý se protlouká jako fotograf v Hanoii. Na Bali je obrovské množství Čechů. Navštívila nás tu Anie Songe, která s přítelem chvíli žila v Thajsku, přesunuli se na Bali, pronajali si tu pozemek s bungalovy, zrekonstruovali je a úspěšně bungalovy nabízí turistům z celého světa. Důležité je se nebát a vyrazit. Nečekat na ,až někdy‘.“
Moje cesta má mimo práce na počítači ještě jeden plán. Ze svých cest vozím už několik let písky. To dělá spousta lidí zejména proto, že se jim při pohledu na poličku se zlatavými krystalky ihned rozzáří i šedý lednový den. Mě ale před rokem na jedné pláži v Panamě napadlo, že z těch písků budu dělat šperky.
První „kolekce“ byla z čerstvého panamského písku. Udělala jsem je pro kamarádky, které je dostaly místo laciných plážových suvenýrů. A vypadaly skvěle. A na Vánoce před restaurací Jiný svět ve Frýdku-Místku jsem si řekla, že z toho nápadu uděláme s přítelem značku a budeme vyrábět a prodávat pár věcí na naší roční cestě. Že to bude náš projekt. Začali jsme testovat materiály, hledat komponenty, zkoušet techniku.
A ze mě, Lenky zkřížené gramlavé hnáty, se stal rukodělec. Založili jsme si Instagram a Facebook, spustili jsme stránky, sami si produkty fotíme a zatím prodáváme kamarádkám. A máme obrovskou výhodu, že když se nám na té cestě zrovna nebude chtít, nebo třeba prodej na plážích bude opruz, dělat to na sílu nemusíme, na chleba máme našetřeno.
Cestování otevírá obzory. Je to podle mě nejlepší investice do sebe sama. A kluků jsem se na závěr zeptala na klasickou (ale motivační) otázku: Proč by měli lidé víc cestovat? Podle Petra je hlavní pochopit, jaký je svět a že Česká republika téměř nikoho nezajímá.
Ve skutečnosti je naše malá krásná země maličkou tečkou na mapě. Lidi na druhém konci světa bude zajímat víc člověk jako takový, než stát, ve kterém se narodil. Víc je zajímáte vy – co umíte, jak se chováte. A naopak – vás bude mnohem víc zajímat konkrétní člověk, ne jeho původ nebo náboženství. Na cestě jsme všichni jen lidé. Skutečný svět je mnohem větší a většina podstatných věcí se odehrává úplně jinde. Matouš doplňuje, že na cestách člověk lépe pozná sám sebe, naučí se komunikovat a řešit vše „za pochodu“. Pochopí, jaké možnosti dnes svět nabízí, nebo třeba to, že média nám o něm ukazují jen velice zúžený obrázek. Takový, který snadno „prodají“ – tedy (kromě „rajských destinací“) většinou ten špatný. Cestování s otevřenýma očima je zkrátka ten nejlepší učitel na světě!
