Jaká byla vaše cesta ke zdravému životnímu stylu? Co byl ten prvotní impuls?
Bylo to vlastně jednoduché, chtěla jsem se cítit dobře. V různých etapách života si člověk nastavuje jiná měřítka. V mladším věku často řeší hlavně vzhled. Postupem času ale přichází větší moudrost a s ní i uvědomění, že chceme mít tělo především funkční, takové, které nám umožní dělat věci, co nás baví. A samozřejmě přitom i dobře vypadat. To přiznávám, neskromně, jako každá druhá žena.
Jaké máte v oblasti výživy vzdělání?
Zdravé výživě se věnuji už přes deset let. Nutriční vzdělání jsem získala na NutriAcademy, která má pobočky v Praze i v Olomouci. Později jsem ho rozšířila o specializaci na výživu profesionálních sportovců. Neustále se v tomto oboru vzdělávám, výživa jde pořád neuvěřitelně rychle dopředu. Když jsem v roce 2015 začínala, byla to úplně jiná doba. Stavěli jsme na základech, které dnes působí skoro až prehistoricky. Nové směry nejdřív testuji na sobě. Teprve když dávají smysl i mému tělu, mám předpokládané výsledky a cítím se dobře, doporučuji je dál svým klientům.
Název „Fit s Marcelou“ – co pro vás slovo fit znamená?
Být zdravá. Mít energii. Cítit se dobře. Pro mě je klíčové, aby měl člověk sílu a chuť dělat to, co ho naplňuje. A to prostě nejde, když jste bez energie, vyčerpaní nebo se trápíte extrémy.
Foto: Marcela Hrbáčková
Zmínila jste rok 2015. Tehdy jste začínala jako fitness trenérka. Jak se zrodil přechod k nutričnímu poradenství?
Jako fitness trenérka jsem začala v roce 2012. 2015 byl počátek mého podnikání v oblasti nutričního poradenství. Zpočátku jsem pracovala ve firmě svého otce. Pak ale přišlo zásadní rozhodnutí jít vlastní cestou a otevřela jsem si svou výživovou poradnu. Byl to pro mě obrovský krok do neznáma a zároveň moment, kdy jsem měla opravdu strach, jestli za mnou lidé půjdou. Měla jsem ale výhodu, že jsem už tehdy vedla fitness lekce a měla široké portfolio klientů, kteří mě znali a důvěřovali mi. Když se chtěli posunout dál nebo se jim nedařilo dosáhnout výsledků, výživové poradenství byl logicky další krok. V Olomouci tehdy v tomhle oboru ještě moc lidí nepůsobilo, takže se to krásně propojilo. Klienti mě znali, já jsem k nim měla vždy přátelský postoj a oni mě potom neváhali oslovit, co se výživy týče. Tím jsme to celé posunuli ještě na vyšší level. Díky nim byl start podnikání mnohem plynulejší, než jsem čekala. Ukázalo se, že jsem se bála zbytečně.
Co všechno berete v potaz při tvorbě jídelníčku?
Je toho opravdu hodně. Zohledňuji věk, povolání, denní režim, fyzickou aktivitu třeba i to, jestli klient nachodí patnáct tisíc kroků denně, nebo celý den sedí u počítače. Důležité jsou i případné zdravotní obtíže, užívané léky, alergie a intolerance, oblíbené potraviny nebo časové možnosti na přípravu jídla. U online klientů pracuji s detailními dotazníky, u osobních konzultací vše probereme otevřeně. Věřím, že pokud ke mně někdo přijde, opravdu chce změnu, a to bez upřímnosti nejde, na té vše stavíme.
Co když klient nemá žádné měření?
U online spolupráce si nechávám poslat fotky postavy. Díky letité praxi už dokážu poměrně přesně odhadnout procento tělesného tuku. Pokud má klient výstupy z měření na bioimpedančním přístroji, pomůže mi to doplnit obraz. U osobních konzultací používám přístroj InBody, který analyzuje složení těla velmi detailně, včetně svalové hmoty, tuku, hydratace i mineralizace. Je to takový Rolls-Royce mezi těmito přístroji. Zajímá mě ale i to, jak se člověk cítí, jestli je unavený, má chutě na sladké nebo problémy s trávením. Tyhle informace jsou často stejně cenné jako čísla.
Jak je to s mýty kolem zdravé výživy?
Těch je pořád spousta. Nejčastější je, že zdravé jídlo není chutné. Lidé si představí suchou rýži, kuře na vodě a salát bez zálivky. Jenže zdravá strava může být pestrá, chutná a zábavná. Do jídelníčků běžně zařazuji palačinky, vafle, pizzu nebo třeba bramboráky jen v odlehčené a nutričně vyvážené verzi. Klienti pak často říkají, že si vlastně pochutnávají víc než dřív.
Další velmi rozšířený mýtus je, že člověk musí jíst málo. Hlavně ženy si často nastavují příjem energie hluboko pod bazální metabolismus a jedí daleko méně, než je nutné. Tělo pak na tom málu kalorií zpomalí, jelikož nemá dostatek energie, z příliš velkého kalorického deficitu je přepnuté do úsporného režimu, tím ukládá tuk a hubnutí se zastaví. Často nastane paradox: když klientce zvýším příjem, tělo začne spolupracovat a teprve tehdy začne opravdu hubnout. Největší odměnou je pak věta: „Ty jsi mi dala najíst a já jsem zhubla.“
Dnes už je víc kvalitních terapeutů, víc zdrojů. Když jsem začínala, bylo to trochu bojiště mýtů. Teď se ta správná osvěta dostává víc mezi lidi, i když pořád máme co dělat a vysvětlovat. Těší mě, že k tomu můžu svým dílem přispívat.
Foto: vafle
Jak dlouho trvá, než si člověk zvykne na nový režim?
Je to individuální. U někoho se pozitivní změny projeví už za týden, například má víc energie, netrápí je chutě, lépe spí, líp tráví. Obecně ale platí, že osvojit si nový návyk trvá alespoň tři týdny. Nejtěžší fáze bývá změna zvyklostí. Lidé jsou zvyklí kupovat konkrétní potraviny, procházet stejné regály v obchodě, vařit určitým způsobem. To chce většinou pozměnit. I proto se ptám na chuťové preference a tvořím jídelníček tak, aby jim chutnal a seděl. Vím, co mají rádi, vyjdu vstříc chuťovým buňkám a klientům se potom vše snáze následuje.
Stává se vám, že řešíte i výživu dětí?
Dnes už ano. Nejmladšímu z mých klientů je teprve šest let. V takových případech ale pracuji především s rodiči, často totiž nastavujeme režim pro celou rodinu. Děti samy o sobě ještě nemají dostatek prostoru ani rozhodovacích schopností, proto potřebují jasné vedení a podporu.
Funguje vám spolupráce i online? Máte třeba klienty ze zahraničí?
Ano, mám i klienty ze zahraničí. Většinou mě najdou přes sociální sítě, osloví mě a pak si vyměníme pár e-mailů. Pošlu jim vstupní formulář, kde si je vyzpovídám na všechny informace, které jsou pro mě důležité a na základě toho jim připravuji jídelníček. A pak jsme v kontaktu, protože součástí mé služby je, že mě můžou kdykoliv kontaktovat, když něco potřebují. To platí pro všechny mé klienty. Jdeme tou cestou společně a vždycky říkám, že máme hotovo ve chvíli, kdy klient chápe, jak zdravý životní styl funguje a je s ním spokojený.
Cestujete hodně. Pracujete i na dovolené?
Když někam vycestuji, beru to spíš jako způsob, jak si odpočinout a na chvíli utéct z běžného režimu. Snažím se vypnout, i když to v podnikání úplně nejde. Pokud jedu na delší dobu, samozřejmě pracuji online. Věnuji se svým stálým klientům a občas přiberu i nové. Ale není to jako v Olomouci, kdy jsem osm, devět hodin denně naplno ponořená do práce a po práci v práci mě čeká práce v on-linu, když dorazím domů. Na dovolené zpomaluji.
Foto: Marcela Hrbáčková
A inspirujete se třeba v zahraničí recepty?
Určitě! Když někde ochutnám něco dobrého, snažím se rozebrat, co tam cítím za chutě, co tam může být. Buď si to zapíšu, nebo zapamatuji, a pak se to snažím upravit, aby to bylo vhodné. V restauracích se tukem moc nešetří, tuk je nositelem chuti. Problém je, že nemůžu dát polovinu denního příjmu tuků do jedné porce, byť by to skvěle chutnalo. Vše se musí propočítat a ideálně rozdělit do celého dne. Na to já mám v hlavě už kalkulačku a umím recept správně vyladit tak, aby chutnal a zároveň byl vhodný například do redukce.
Pojďme rovnou ke knize. Jak vlastně vznikla?
To byl zajímavý příběh. Vždycky říkám, že mám štěstí, a když si něco přeju, ono to často přijde samo. Sdílela jsem recepty na sociálních sítích, hlavně na Facebooku, kde mám nejvíc sledujících. A lidé mi psali, že je nebaví mít mobil plný printscreenů, ať udělám knížku. Když jsem byla na dovolené, měla jsem čas, tak jsem si stáhla program, zkusila jsem to a po osmi dnech práce a vytvoření čtyř stránek jsem zjistila, že se mi první dvě stránky už nelíbí. Tak jsem to zavřela a řekla si, že jestli mám někdy vydat knihu, musí mě někdo oslovit. A stalo se. Asi za rok mi napsala redaktorka z albatrosu, že mě sleduje, líbí se jí moje práce a že se v nakladatelství domluvili, že by mi nabídli spolupráci. Řekla jsem, že do toho jdu. Nechali mi volnou ruku, což bylo skvělé. Byla to skvělá první zkušenost. Fotky do knihy jsem fotila na mobil, potom jsem odevzdala komplet stránky s texty, oni je dali do vazby a začalo se prodávat. První knížka byla bestseller, za pár měsíců byla pryč.
A druhý díl?
Lidé se mě pořád ptali na dotisk, ale nakladatelství mělo obavy kvůli nákladu. Tak přišli s nápadem udělat druhý díl a ten vznikl právě tak. Část receptů jsem měla z již vytvořených jídelníčků, část jsem tvořila nově. Když děláte kuchařku a děláte ji sama, jste za každým krokem. Od plánování nákupu po jeho realizaci, uvaření jídel, focení, sepisování, s ochutnáváním vám rádi potom už ostatní pomůžou. Je to spousta práce, málokdo si to dokáže představit. Ale neuvěřitelně mě to bavilo!
.jpg)
Máte nějaký oblíbený recept, který byste mohla jíst pořád?
Chilli con carne. A pak hodně ráda pracuji s těstovinami a gnocchi. Třeba zapečené mleté maso s těstovinami. Lidé mají z těstovin strach, ale já se vždycky směju. Z čeho těstoviny jsou? Z mouky. A pak si dají třeba rohlík, ale z těstovin mají hrůzu. Nebo naopak. Pečivo je strašák, ale těstoviny z té stejné mouky jim nevadí. Je to jen o množství. Nedám si hrnec špaget na večeři a nepůjdu si lehnout. Ale v rozumném množství, proč ne? Můj talíř má sacharidy ve velkém zastoupení, protože jsou zdrojem energie, kterou tolik potřebujeme. Možná proto jsem tak energická a pozitivní, jak o mě říkají ostatní.
Kromě nutričního poradenství vedete i lekce ve fitku. Jaké nabízíte?
Vedu skupinové lekce, individuální už časově nezvládám. Zaměřuji se na TRX, to je závěsný systém, který pochází z americké armády. Je to makačka, ale skvěle zpevní celé tělo. Pak mám lekce Total Body Workout, kde cvičíme tabatu, čímž vyženeme tepovku pro větší spalování a potom posilujeme problémové partie, většinou zadek, břicho a paže. A protože už nejsem nejmladší, věnuji se i józe. Konkrétně Wheel józe, tedy józe s kruhem. Pomáhá napravit záda, uvolnit zkrácené svaly a hodně se při ní pracuje se záklony, které otvírají hrudník. Je šetrná a vhodná zejména pro lidi s bolestmi zad. Každé cvičení je jiné a má něco do sebe. Jen je potřeba se nebát a přijít jej vyzkoušet.
Hodně se dnes mluví o propojení fyzického a psychického zdraví. Cítíte to i ve své práci?
Rozhodně. Řekla bych, že práce s psychikou tvoří klidně padesát procent mojí práce. Když je klient otevřený, bavíme se o všem, o stresu, starostech, problémech. Kortizol ovlivňuje hubnutí a když je člověk ve stresu, nejde mu to. Snažím se být oporou, i když nejsem psycholog. Ale myslím si, že jsem empatická a lidé se mi svěřují.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Mám ráda těšení se na věci, které jsou v dohlednu. Teď se například těším na spolupráci s jedním olomouckým bistrem, kde bychom chtěli vypustit snídaňové menu. Dále také na společný víkend s kamarádkami a dětmi na chatě. A moc se těším na společně strávený čas se svým snoubencem, který je nyní v cizině a chvilku jsme se neviděli.
