Sunset Trail: Turné s kapelou Caliban

Sunset Trail je olomoucká metal-corová kapela sázející na zábavnost a energii, kterou se snaží bavit posluchače jejich hudby. Obrovskou úlohu v jejich motivaci zaujímají koncerty, přímý kontakt s fanoušky a vůbec zážitky, které tvorba a interpretace hudby přinášejí. 

S takovýmto myšlením se na začátku roku 2016 kapela rozhodla posunout své snažení o úroveň výš a zorganizovat větší koncertní turné v zahraničí. Začali rozhazovat sítě a narazili na ruského promotéra, se kterým se domluvili na dvacetidenním turné, přičemž více než polovinu koncertů měli absolvovat v Ruské federaci...

Deník: East Europe Tour

Přišel náš zlomový okamžik: náš ruský promotér zjistil, že v naprosto stejném termínu, kdy plánujeme naše turné, bude Ruskem brázdit velmi známá metalcorová německá kapela Caliban. Agentura, která jejich profesionální turné v Rusku pořádá, částečně spolupracuje právě i s naším promotérem. Co to znamená? Je nám nabídnuto předskakovat kapele Caliban na jedenácti koncertech v Rusku! Skáčeme radostí a nemůžeme tomu uvěřit! Je to pro nás šok, ale úžasná šance. Tuhle výzvu bez váhání přijímáme a začínáme zbrojit. 

Během letních měsíců tvrdě makáme na vydání nového EP a celkové přípravě na turné. Věnujeme tomu obrovské množství času.

Začínáme tedy pomalu plánovat turné – z ekonomických důvodů volíme vypůjčení obytného karavanu, ve kterém můžeme spát a vařit si jídlo. Ušetříme tak spoustu peněz, které bychom zaplatili během našeho „výletu“ za ubytování. Dozvídáme se, že se náš kytarista Tom Babůrek bohužel nemůže z pracovních důvodů zúčastnit. Oslovujeme tedy místo něj jako záskok našeho dlouholetého kamaráda Lubu Příkaského. Ten souhlasí a celá kapela už pomalu nemůže dospat, než vyrazíme. K naší pětici se ještě přidává náš skvělý kamarád a bývalý člen kapely – Tom Lýsek. Ujímá se úlohy prodejce merchandisu, pomocné ruky a baviče.

Začátek turné na domácím koncertu

Start turné odpalujeme v olomouckém U-klubu – tradičně se jedná o naprosto skvělou akci. Obrovsky si vážíme všech, kteří chodí na naše domácí koncerty a vyjadřují nám tím podporu. Publikum znamená totiž pro každého muzikanta hrozně moc! Druhá štace probíhá ve Strážnici – tady se k nám přidává náš náhradní kytarista Luba. V tuto chvíli už nás všechny svrbí prsty z blížícího se odjezdu. Čekají nás takzvané rozehřívací koncerty – akce v menších klubech ve Varšavě, lotyšské Rize a estonském Tallinu. 

Všechna tato města si moc užíváme. I když nemáme dost času na turistické prozkoumávání památek, místní atmosféru nasáváme dostatečně. Pobaltí hodnotíme jako velmi příjemné – během koncertů ladíme formu na maximum a v noci po koncertu v Estonsku nás čeká noční přejezd přes ruské hranice.

V tu chvíli si uvědomujeme, že přichází vrchol našeho několikaměsíčního snažení. Nekonečné hodiny ve zkušebně a ve studiu, hodiny e-mailové korespondence, táhlé vyjednávání ruských víz, tvorba merchandise, telefonáty, skypeování, plánování, vymýšlení, snění, pocity radosti střídající se s depresemi z deadlinů, zjišťování informací, pochybování, tréma, strach...

Estonsko-ruské hranice

Stojíme před estonsko-ruskými hranicemi. V hlavách se nám honí představy, jaké to bude, až za pár hodin dojedeme do Petrohradu... Představujeme si, jak zaparkujeme u obrovského klubu v centru, setkáme se s tour managerem. Ten mimochodem zařizoval koncerty pro skupiny jako 30 seconds to Mars, System of a Down, Limp Bizkit a mnoho dalších. Pak se setkáme se světoznámou kapelou Caliban, budeme zvučit, bude nás obskakovat profesionální produkce (která rozhodně není zvyklá na nic jiného než na špičkově nachystanou kapelu). Vše musí klapat, neexistuje prostor pro sebemenší zaváhání nebo technický problém z naší strany. Pomalu se tam rozkoukáme a budeme zvučit. A pak už se budou do klubu hrnout davy fanoušků. To si bude rozhodně vyžadovat minimálně stoprocentní výkon! 

Naše představy se míhají před očima jako film a ve dvě ráno se konečně ocitáme na přejezdu ruských hranic. Stres z blížícího se koncertu v Petrohradu střídá nervozita z přísných celníků... Máme v pořádku víza? Stačí jediný chybný údaj zadaný při úmorném vyřizování víz na konzulátě, jednoho z nás nepustí a byl by konec celé akce a veškerého snažení. Po nekonečných třech hodinách (v 5 ráno) se otevírá poslední závora a my úspěšně vjíždíme do Ruska. Hurá!  

Jsme unavení, šťastní a hltáme první ruské kilometry. Nasáváme atmosféru této – pro nás trochu exotické – země. Vyplní se obavy mnoha našich známých, kteří nás upozorňovali na nebezpečí na ruských dálnicích? Vykradou nám v následujících dnech náš karavan, který mezi místními žigulíky trčí jak hora na poušti a během cesty upoutává velkou pozornost? Uvidíme. Pro tuto chvíli však máme před očima jediný cíl. Jsme semknutí, natěšení a nic na světě nás nezastaví! 

Petrohrad

Několikahodinová cesta do Petrohradu utíká rychle. Pomalu si zvykáme na místní všudypřítomnou našedlou barvu, na trochu divoký provoz ve městech i na úsměvy, které nám věnuje mnoho ruských občanů, když vidí karavan s českou značkou.

Petrohrad je krásné město. Klub je obrovský, pódium a technika na něm na nejvyšší úrovni. Konečně se setkáváme s promotérem a s příjemně působícími členy kapely Caliban. Ještě zvuková zkouška a přijde to... 

V sedm večer se otevírají dveře klubu a návštěvníci se začínají hrnout dovnitř – většina z nich míří rovnou k pódiu, kde si zabírají své jisté pozice. Nejdřív hraje první kapela večera – lokální support, který rozehřeje dav pro nás a hlavně pro Caliban. Hrají výborně a lidi se baví. Náhle jsme na řadě my. Přišlo to! Jsme trochu nervózní, ale velmi sebevědomí. Dostali jsme šanci a jdeme si pro ni. Teď nebo nikdy! To, co se děje během našeho koncertu, je neskutečné! Lidé skáčou, tleskají, crowdsurfují, po každé skladbě přicházejí obrovské ovace. Všech tisíc lidí na nás kouká a hltá naši hudbu plnými doušky! Hraje se nám fantasticky, tréma upadá během prvních několika vteřin. Od té doby do toho dáváme všechno a vše se daří na jedničku. Zažíváme asi nejlepší koncert, který jsme kdy odehráli. Po posledním songu rychle vyklízíme pódium, ale lidé pořád křičí a prosí o jakoukoliv památku – trsátko, paličku, kšiltovku. Chtějí cokoliv, i botu! V backstage se smějeme a cítíme se jako ve snu. 

Spěcháme ke stánku, kde Tomáš hlídá prodeje našich triček a doufáme, že naše přítomnost donutí návštěvníky koupit si náš merchendise. V tu chvíli nás obklopí dav lidí a až do prvních tónů dnešního headlinera se s fanoušky fotíme a podepisujeme cokoliv, co se dá podepsat. Po posledním songu hlavní kapely večera se lidé znovu zastavují u našeho stánku, fotí si s námi selfíčka a chtějí podpisy. Po hodině a půl se klub pomalu vyprazdňuje a my už teď víme, že dalších deset dní bude nezapomenutelných!   

Moskva

Následuje 14hodinový přejezd do Moskvy. Vyrážíme v noci, protože nechceme riskovat nedodržení časového rozvrhu, a tím i porušení smlouvy s agenturou. Klub v Moskvě je o trochu menší než ten v Petrohradě, ale prý bylo dopředu vyprodáno a návštěvnost bude asi 800 lidí. Šokují nás ceny na baru – 150 Kč za lahvové pivo s českou etiketou. I to je asi důvodem, proč ani dnešní večer neregistrujeme žádného opilého návštěvníka. Klub je narvaný k prasknutí – dnes hrajeme s Caliban sami a naše show opět sklízí obrovské ovace. Po koncertě zase trávíme dvě hodiny focením se s fanoušky a podepisováním. Vnímáme, že ruské publikum si hudbu užívá daleko víc než u nás na západě. 

Následující den v Jaroslavli vše probíhá naprosto stejně a my si pomalu zvykáme na tento příjemný kolotoč. Domlouváme se s kapelou Caliban, že od teď každou noc zaparkujeme karavan před jejich hotelem a ráno budeme vyrážet spolu. Koncert v Ivanově byl oproti Petrohradu a Moskvě trochu skromnější, ale i tak skvělý. Fanoušci už o nás vědí dopředu, protože na sociálních sítích sbíráme skvělé ohlasy a stovky selfíček z předešlých koncertů zvedají naši cenu.  Přichází koncert v překrásném městě Nižnij Novgorod, který se koná v jednom z největších klubů celého turné – v Milo Concert Hall. Náš zpěvák Jakub navíc dostává nabídku zpívat po boku Caliban až do konce šňůry jejich fanouškovskou hymnu „We are the many“. 

Atmosféra

Další dny míříme na východ a následně na jih, hrajeme v nádherných městech. Jsme naprosto uneseni přátelskou atmosférou – nasáváme ji na benzinkách, v obchoďácích, v kavárnách, zkrátka všude, kde se objevíme. Lidé jsou velmi milí, a když zjistí, že jsme cizinci, o to příjemněji se k nám chovají. Cizinců si Rusové velmi váží a asi je i mrzí, že kvůli izolaci se jich do Ruské federace moc nehrne. Navíc Českou republiku mají obecně rádi a dávají nám to najevo. 

Všechna města, ve kterých v Rusku hrajeme, mají kolem milionu nebo i víc obyvatel a jsou překrásná. Epické stavby, válečné monumenty, tvrdá socialistická architektura... Krásné parky střídající se se zanedbanými sídlišti a našedlá barva – to všechno vytváří úžasnou atmosféru, ze které lze cítit obrovskou moc a historii tohoto silného národa. 

Užíváme si také nekonečnou krajinu během přejezdů mezi velkoměsty. Neustále lemujeme řeku Volhu, jejíž velikost nás uvádí do upřímného úžasu. 

K Černému moři

Poslední tři koncerty v Rusku se odehrávají na jihu. Volgograd je nádherné město, a stejně tak koncert je tradičně výborný po všech stránkách. Na divoké a veselé obecenstvo a několikahodinové podpisové seance jsme už zvyklí a užíváme si je. 

Při výjezdu z města projíždíme kolem monumentální sochy Matka vlast volá, která dává vzpomenout na milion padlých vojáků při bitvě u Stalingradu. Její meč trčí hrdě vzhůru a mizí v oblacích, které jsou v tuto chvíli velmi nízko. Tento epický okamžik nám zůstane navždy vrytý v paměti.

Rostov na Donu nás opět zásobuje úžasem nad krásným městem a skvělými koncertními zážitky. Přátelství mezi námi a kapelou Caliban i jejím managementem se prohlubuje a my trochu smutně očekáváme jedenáctý a zároveň poslední koncert naší ruské mise v Krasnodaru. 

Krasnodar je nesmírně bohaté město u Černého moře, jeho krása nelze popsat slovy. Díky výrazně jižnějšímu podnebí zde chybí tradiční našedivělý opar a nám to tu připomíná spíše nějakou italskou turistickou destinaci. Jen daleko větší, bohatší a plnou mrakodrapů. 

Koncert se odehrává v obrovské koncertní hale Arena Hall. Stovky lidí na naši muziku opět řádí a po koncertě si nenechají ujít jedinou šanci vyfotit se s kterýmkoliv členem kapely. 

Pro Caliban máme připravené překvapení – během jejich posledního songu vybíháme na podium a odpalujeme konfety, což nastartuje malou party na podiu. Kluci z Caliban jsou dojatí, fanoušci nadšení. V backstage potom probíhá dlouhé loučení se všemi a my, plni nezapomenutelných zážitků, vyrážíme na 1200 km dlouhou cestu na Ukrajinu. Během této cesty se mimo jiné ocitáme 40 km od města Doněck, kde ještě vloni padaly bomby a doteď se v oblasti střílí. 

Šňůra s Caliban

Naše turné se chýlí ke konci a po zrušení jednoho z ukrajinských koncertů nás čekají dvě poslední zastávky na Ukrajině. Oba tyto koncerty jsou perfektní a v menších klubech je na nás nabroušeno kolem stovky návštěvníků. Efekt: „Zápaďák, který jel šňůru s Caliban“ zde pro nás stále funguje a atmosféra během a po koncertu je stejná jako v předešlých dnech. Jenom těch lidí je samozřejmě méně. 

Po příjezdu do Olomouce jsme unavení a šťastní. Všechno klaplo na jedničku, za celou dobu jsme nepotkali jediný problém, užili jsme si fantastické koncerty a zažili jsme jeden z nejlepších roadtripů v životě. Něco takového musíme podniknout znova!