Alžběta Flaschková je markeťák a kreativec každou buňkou svého těla. Jakýkoliv problém bere jako výzvu a přináší jí radost, když ve své práci vidí smysl a užitek pro ostatní. Nápad na projekt, jenž by pomáhal zlepšovat komunikaci mezi lékaři a pacienty, ale také mezi lékaři a zdravotníky v týmu, měla v hlavě už docela dlouho. A když v něco věří, jde si za tím. Rozhodla se tedy opustit práci a zrealizovat portál TOLG online. Pro tuto myšlenku nadchla nejen další kolegy, ale i zdravotníky a odborníky, kteří aktuálně vytváří obsah webinářů a podcastů, které už brzy spatří světlo světa. A její projekt a vize okouzlily porotu soutěže Podnikavá hlava, jež je každoročně pořádána Vědeckotechnickým parkem Univerzity Palackého. Společně se svým týmem si odnesla první cenu.
Alžběto, jak byste popsala váš projekt?
Jedná se o online portál pro vzdělávání zdravotníků. Je zaměřen na komunikaci, čímž se odlišuje od momentálně dostupných portálů, protože ty se komunikaci věnují buď okrajově, nebo vůbec. A právě komunikaci ve zdravotnictví považuji za velmi důležité a zároveň málo reflektované téma.
Jak se zrodila myšlenka vytvořit vlastní portál, jenž by takovým způsobem pomáhal lidem?
Pracovala jsem ve standardní vzdělávací agentuře. Chyběla mi moderní témata a jejich moderní zpracování. Jsem kreativní, vždy toužím dělat věci trochu jinak. Pracovala jsem i s handicapovanými sportovci, asi tři roky jsem se pohybovala v prostředí parahokejistů… Navíc vím, že existují témata, která hýbou zdravotnictvím, ale nikdo je úplně nezohledňuje. Problém komunikace ve zdravotnictví je už roky pojmenovaný, pořád se o něm mluví, ale vlastně jej nikdo neřeší. A to chceme s kolegy změnit. Věřím, že náš projekt je životaschopný. A že je potřebný…
Vnímám to tak, že chápete problematiku komunikace ve zdravotnictví jako nesmírně důležitou a vlastně opomíjenou. Je to tak?
Mám spolužáky, mladé lékaře, s nimiž jsme toto téma velmi často neformálně řešili. Všichni to vnímají jako neuchopené. Tím, že jsem byla součástí vzdělávací firmy, vím, kde jsou nedostatky, navíc při práci s parahokejisty jsem běžně stála tváří v tvář tomu, jak je přístup lékařů při léčbě stěžejní. Víte, existují semináře pro lékaře zaměřené na komunikaci, ale ty jsou koncipovány jako teoretické. Už dvacet let se učí to samé. Nechci se nikoho dotknout, ale je to tak. Vím od kamarádů, že třeba v zahraničí se toto téma řeší úplně jinak, celý systém je jiný. Máme štěstí, že našemu projektu je nakloněno dost lidí z lékařského prostředí. Vnímají tuto problematiku jako podstatnou, ale dost opomíjenou, jak jste sama zmínila. Takže jakousi potřebu s tím něco udělat a poptávku cítím i od odborné veřejnosti, což je klíčové. Každý si může sám zapřemýšlet, jaké má zážitky z ordinací. Jsem přesvědčená, že všichni najdeme minimálně jednu situaci, jeden špatný zážitek, který vzešel z toho, že lékař nebo sestra špatně či nedostatečně komunikovali…
V čem tedy konkrétně váš portál spočívá?
Jsme online portál nabízející e-learningové lekce na různá témata zaobírající se komunikací. Klademe velký důraz na praxi. Veškerá videa, která vznikají, jsou z velké části zaměřena na praktickou problematiku komunikace. Komunikaci chápeme jako nedostatečnou v rovině lékař – pacient, ale rovněž mezi zdravotníky v týmu. A vnímají to tak zcela jistě všichni dotčení… A tomu bude odpovídat naše nabídka.
Kdo se tedy na portálu může registrovat?
Projekt je určen vyloženě pro zdravotníky. Po registraci se jim zobrazí diferencovaný obsah podle toho, zda se jedná o lékaře, či o sestru. Obsah bude vypadat podobně jako na kanálu YouTube – budou tam jednotlivá videa ke zhlédnutí, některá témata budou rozdělena do několika dílů. Portál v této podobě plánujeme spustit zhruba v září. Momentálně probíhá nábor lektorů, tvoříme videa, podcasty, obsah… V budoucnu bychom rádi natočili i pár videí pro pacienty, protože ti jsou samozřejmě také součástí dané problematiky. Takže v rámci vyvolání diskuze bychom rádi oslovili i pacienty.
Primárně však cílíme na lékaře. Ti mají navíc další vzdělávání povinné. Pokud se nám podaří naše přednášky akreditovat, mohou za ně získávat kredity, tudíž mohou mít dvojnásobnou motivaci se do tohoto projektu zapojit.
Možná předbíhám, ale máte v plánu obracet se třeba na primáře oddělení nebo rovnou na celé nemocnice, které by svým zaměstnancům financovaly takovýto druh vzdělávání?
Chtěli bychom. To bereme jako druhý krok. Nejprve je třeba oslovovat lékaře a další zdravotníky. Pokud budou spokojení, zprávy o nás se rychle rozšíří. Víme, že to v tomto prostředí funguje. Až se etablujeme, máme v plánu cílit na management. Tam jsou ti důležití lidé, díky nimž můžeme celý systém změnit, obrátit se na zainteresované instituce… Ale to je pochopitelně běh na dlouhou trať.