Jaký tady máte obraz a proč?
Jde o dílo akademického malíře Dvorského, podle něhož je pojmenovaná ulice, na které v Olomouci bydlím. Je zapůjčen od jeho příbuzných, kteří jsou, mimochodem, naši sousedé. Myslím, že si naše kancelář zaslouží, aby měla takto krásný obraz. To, že zde je, má pro mě velký význam, neboť je vyjádřením mého vztahu k Olomouci. Nabízí výhled na krásné dominanty ze vzdálené perspektivy Svatého Kopečku, což považuji za symbolické, neboť i já se rád dívám do dálky.
Snažíte se hledět na vývoj věcí do budoucna?
Ačkoli říkám, že se dívám do dálky, tak mottem naší advokátní kanceláře je, že se snažíme dívat za tři rohy. To je tomu podobné. Klienti často přichází s konkrétním problémem, my se ale snažíme ten problém vidět v širším kontextu, a právě z delší časové perspektivy a ve všech souvislostech. Je totiž nutné klienta upozorňovat na rizika, která s řešením jeho problému mohou v budoucnu, případně v jeho vedlejších větvích, vzniknout, ačkoli on je ještě v tuto chvíli nevidí.
A jak se lze naučit předvídat budoucí komplikace?
Naše advokátní kancelář funguje již čtyřiatřicet let. Máme za sebou tisíce případů, jež nám daly bohaté zkušenosti, které jsme schopni zúročit v řešení konkrétních případů. Proto dnes víme, že není možné se soustředit na problém izolovaně, je třeba na něj nahlížet komplexně v co nejširších souvislostech.
"Abyste byl schopen případ úspěšně vyřešit, musíte znát nejen právo, ale také rozumět profesi klienta."
Pamatujete si na svůj první případ?
Ano, první případ si pamatuji velice dobře, protože jsem dostal za úkol poskytnout základní právní pomoc muži, který se rozváděl. Byl po těžké autonehodě a ležel bezmocně v posteli, protože byl ochrnut po celém těle. Manželka se tehdy rozhodla, že se s ním rozvede. Pamatuji si, že jsem byl tehdy u něho doma a byl to pro mě velice silný zážitek. Jednak svou roli hrála konfrontace s jeho zdravotním stavem, a pak také to, že jsem měl poprvé možnost slabšímu poskytnout právní službu. To byl ostatně důvod, proč jsem chtěl studovat práva. Chtěl jsem pomoci lidem hájit spravedlnost.
Jak pokračovala vaše kariéra?
Vzhledem k tomu, že jsem za komunismu nebyl politicky angažovaný, tak jsem jako jeden z mála dostal na prokuratuře za úkol dělat soudní rehabilitace. Rok jsem se živil tím, že jsem procházel historické spisy lidí, kterým bylo za minulého režimu ublíženo, a měl jsem připravovat návrh na základní rehabilitace. Velice mě tam tehdy zaujal v podstatě banální případ člověka, který z prodejny masny, kde byl zaměstnán, odcizil asi dvě kila vepřového a za to byl potrestán tříletým nepodmíněným trestem odnětí svobody. Samozřejmě křivdy napáchané minulým režimem byly nepoměrně horší, ale toto je názorný příklad z dnešního pohledu až absurdní tvrdosti tehdejší justice při ochraně socialistického majetku, který dokládá, jak bylo právo režimem zločinně ohýbáno.
FOTO: archiv advokátní kanceláře
Je těžké prokázat spravedlnost?
Vrátím se k tomu, co jsem řekl na začátku o tom, že je třeba vidět za tři rohy, to je totiž pro prokázání spravedlnosti klíčové. Za prvé je nutné říct, že nebereme všechny kauzy. Pracujeme jen na případech, kde si na začátku vyhodnotíme, zda máme šanci uspět v prosazení práva. Vyhodnotíme si objektivně, že právo a spravedlnost je skutečně na straně našeho klienta. Za druhé, abyste byl schopen případ úspěšně vyřešit, musíte znát nejen právo, ale také rozumět profesi klienta. Pokud bude výrobcem mléka s problémem v nějaké investiční zakázce, tak se musíte seznámit s jeho byznysem a pochopit technologii výroby mléka. Jinak vám uniknou souvislosti.
Takže se musíte stát odborníkem na byznys, který hájíte?
To určitě tvrdit nemohu, ale musíte být v obraze, nelze řešit daný problém izolovaně. Chodíme do provozů firem, abychom vše patřičně a do detailu pochopili. Klientům říkáme, aby nám svůj problém nevysvětlovali u stolu, ale abychom se šli podívat třeba přímo do výroby, abychom to viděli na vlastní oči v autentickém prostředí. Potom jsme schopni soudcům vše patřičně vysvětlit, protože oni většinou nemají čas ani možnost se do té problematiky naplno ponořit. To je naše profesní výhoda, protože přicházíme maximálně připraveni.
Stáváte se tedy odborníky v řadě profesí.
Odborníky jsou naši klienti, kteří nám svou profesi zprostředkují v míře potřebné pro naši práci. To je pro mě i na advokacii to krásné, protože pokaždé řešíte něco jiného a získáváte vhled do mnoha různorodých oborů a profesí. Navíc díky důrazu na pochopení celého problému můžete posoudit, kde je ona pravda. Když vám to klient pouze tvrdí, nic to ještě neznamená. Abyste byl schopen objektivní realitu posoudit, musíte znát problém právě z věcného úhlu pohledu.
Jak si vybíráte kolegy?
Musí být samozřejmě odborně zdatní a pracovití, ale je třeba si také vyhovovat lidsky. Vybíráme nejčastěji z těch, kteří u nás začínají jako studenti nebo koncipienti. Když nás přesvědčí o svých kvalitách, ale i o svých lidských vlastnostech, tak s nimi navážeme hlubší spolupráci. Trvá to minimálně rok dva, než si potvrdíme, že ten člověk by u nás měl mít šanci pokračovat. Dokonce jsme udělali před časem zásadní rozhodnutí, že jsme pěti mladým kolegům nabídli stát se partnery. Myslím, že se nám to vyplácí, protože rozdíl přístupu zaměstnance a kolegy, který je společníkem, je obrovský.
"Žiji v Olomouci šťastně už patnáct let, proto se snažím čas od času tomuto městu něco vrátit svou odborností."
Jak vypadá ten čas vzájemného oťukávání?
Nejsme specialisté jen na jednu oblast práva, ale advokátní kancelář se širokým záběrem. Vždycky se proto snažíme každého koncipienta provést celým tím kolečkem oborů a činností, jimž se věnujeme, jednak proto, abychom ho to naučili k advokátním zkouškám, a také proto, aby si ověřil, v čem se bude cítit nejsilnější, a podle toho si následně i vybral svou specializaci.
Vzpomenete si na nějaký těžký případ, jehož vyřešení vás potěšilo?
Jednomu našemu klientovi ze dne na den ukradli prosperující firmu. Odcizili mu ji tak, že zmanipulovali zápis v obchodním rejstříku, zkrátka zfalšovali podpisy na smlouvách za asistence nějaké notářské koncipientky, která potom tvrdila, že ověřovací knihu ztratila. Pracovali jsme na tom intenzivně dva roky. Bohužel systém byl v této věci velmi pomalý a rigidní, ale když se nám případ povedlo vyřešit, bylo to obrovské zadostiučinění. Byl za tím i obrovský lidský příběh, protože kromě toho, že situace postihla celou rodinu majitele, tak se dotkla i zaměstnanců té firmy a jejich rodin. Naštěstí se vše vrátilo do původního stavu a náš klient dnes stále úspěšně podniká. Takže to byla velká kauza, na jejíž vyřešení jsem hrdý.
Musel to být skvělý pocit…
Když klient po vyhraném soudu vysloví svou pochvalu a zhodnotí naši práci jako kvalitní, tak to je pro mě velké zadostiučinění a pocit vítězství, jako když sportovec vyhraje zápas.
Věnujete se také developerským projektům. Čím se dnes na tomto poli zabýváte?
Naší velkou přidanou hodnotou je naše specializované oddělení stavebního práva, které si myslím, že nemá každá advokátní kancelář. Moji kolegové jsou experti na stavební zákon a své znalosti si neustále prohlubují a aktualizují. Specializujeme se na investiční výstavbu. Ta neobsahuje jenom výstavbu stavebních objektů, ale i technologických celků. Byli jsme například u mnoha různých investic v chemickém průmyslu nebo v potravinářství. Také jsme byli při tom, když se přistavovala centrála jedné velké banky v Praze. Dnes připravujeme projekt výstavby areálu Smetanka Park, který nabídne v Olomouci moderní bydlení i kvalitní zázemí pro firmy.
Záleží vám na rozvoji měst?
Samozřejmě, mnoho měst včetně Olomouce má ve svých městských částech plno hluchých míst a je třeba s tím něco udělat. Většinou tomu brání komplikované vlastnické vztahy. Není ale dobré expandovat s rozvojem měst do okolní krajiny a zastavovat úrodnou půdu. Města se musí rozvíjet promyšleně a udržitelně, zahušťovat a růst do výšky.
Jak bude vypadat podle vás v budoucnu Olomouc? Jak bude vypadat panorama z pohledu vašeho obrazu (obraz zachycuje pohled ze Sv. Kopečku na Olomouc, pozn. red.)?
Určitě změní panorama. Někteří lidé v Olomouci říkají, že se nesmí změnit, že je to historický odkaz pro budoucí generace. Určitě nikdo nechce narušit charakter Olomouce jako historické perly Moravy, ale věřím, že i nadále se bude rozvíjet citlivě, s patřičnou úctou k historii, ale také k potřebám a trendům, které přinese budoucnost. Olomouc bude i nadále krásná, ale jsem přesvědčen, že bude v mnohém jiná.
Cítíte se být olomouckým patriotem?
Žiji zde šťastně již patnáct let, proto se snažím čas od času tomuto městu něco vrátit svou odborností. Rádi tak nabídneme naše zkušenosti ve prospěch města. Nedávno jsme podpořili nespokojené občany na Svatém Kopečku, kteří odmítali, aby zde byly umístěny osoby po výkonu trestu za závažné trestné činy. Místním jsme nabídli právní službu a podařilo se nám uspět. Těší mě, že mě řada lidí, které jsem do té doby osobně neznal, nyní na ulici zdraví.
Ještě mi povězte, jak relaxujete?
Velice rád plavu, jezdím na kole a v zimě lyžuji. Hodně jsem také četl. Dnes už o něco méně, ale mám dva literární žánry, které miluji. Prvním jsou historické romány a druhým science fiction. Obdivuji spisovatele Isaaca Asimova a Henryka Sienkiewicze.
To je zajímavý kontrast historie a science fiction…
Víte proč? Protože díky těmto žánrům se lze odpoutat od problémů denního života. Já nechci číst romány ze současnosti, protože většinou pak nacházím paralely se svou prací a nedokážu si odpočinout. V naší kanceláři totiž denně neděláme nic jiného, než že řešíme podobné situace. Zatímco v historii se zabýváte tím, jak to vlastně tehdy fungovalo, jaká byla tehdy doba, tehdejší reálie jsou velmi vzdálené naší době. V případě sci-fi jde zase o méně či více pravděpodobnou vzdálenou budoucnost, která je také odtržena od reality. Díky těmto žánrům čtu příběhy, které se mi nepromítají do reálného života, mohu při nich relaxovat a své myšlenky odpoutat od práce a nechat jen tak plynout…
FOTO: Lukáš Navara
