Proč diety nefungují… A co funguje místo nich?

Pojďme si ukázat takový klasický scénář, který, věřím, zná spousta z nás.

Každé pondělí to začíná stejně. Lednička plná zdravého jídla, hlava správně nastavená, vysoká motivace a víra, že tentokrát to vyjde! 

Vyřadíme pečivo, omezíme sacharidy, přílohy, stáhneme kalorie a jde se na to.

První dny se můžou zdát euforické, protože máme pocit kontroly. Váha jde dolů a přichází i pocit zadostiučinění, že takhle je to správně a že takhle to mělo být celou dobu. Hubneme!

To jsou ty první dny.

Naše hlava zažívá euforii z úbytku kil. Naše tělo ale ne. 

Pak přijde únava, chutě na sladké a pocit vlčího hladu večer. Naše tělo totiž mezitím nezažívá stejnou euforii jako naše hlava. Zažívá stres. Akorát že my si to ještě neuvědomujeme. Jedeme pořád v režimu “odhodlání”.

Funguje to jednoduše. Když tělu najednou vezmeme velkou část energie, nebere to jako cestu za vysněnou postavou. Bere to jako nedostatek. A naše tělo je biologicky naprogramované na jediné – přežít.

A tak začne šetřit.

Zpomalí metabolismus. Sníží spontánní pohyb. Budeme víc sedět, protože budeme unavenější, aniž bychom si to dali do souvislosti s dietou. Když dáváme tělu méně kalorií, ono se tomu nižšímu příjmu přizpůsobí. Je velmi chytré! A přizpůsobí se právě tak, že začne šetřit energií a ukládat si zásoby.

No, to bychom měli. Dobrý pocit z toho, že jsme si přiškrtili kalorie, váha leze dolů… A pak přijde víkend.

Začneme mít silné chutě a tělo si začne brát zpátky to, co mu chybělo. Dost pravděpodobně se najíme daleko více, než bychom se najedli za předpokladu, že bychom jedli dostatečně a tělo nestrádalo.

A kruh se uzavírá.

Omezování. Únava. Přehnané dojídání. Výčitky. A nové pondělí.

Poznáváte se?

Za roky praxe jsem tenhle scénář viděla nesčetněkrát. A víte, co mají ti lidé společné? Ne nedostatek vůle, ale špatně nastavený systém a přesvědčení, že dieta anebo to, že tělu najednou něco upřeme, bude dlouhodobě fungovat.

Po několika týdnech dietu ukončíme, což je téměř jisté, protože extrém je dlouhodobě neudržitelný. A proto spousta diet dopadá špatně. Tělo spaluje méně, je citlivější na přebytek a velmi efektivně si potom ukládá energii zpátky.

Říká se tomu jo-jo efekt.

A tělo to dělá proto, že si pamatuje období nedostatku – tedy vaši dietu.

Musíte vynechat pečivo, sacharidy, sladké nebo večeři?

Nemusíte!

Přibírání není vina konkrétní potraviny. Velmi často se setkávám s tím, že naopak začíná přibírání právě v důsledku zpomaleného metabolismu kvůli extrémnímu kalorickému deficitu. Vzali jsme tělu hodně energie a ono začalo ukládat. V překladu – klienti, se kterými pracuji, mnohdy jedí velmi málo, ale tělo je na šetření už naučené.

Kalorický deficit

Když nastavíme rozumný kalorický deficit, který nemusí být vůbec velký, najednou se vrátí energie, kila jdou dolů a nejlepší na tom je uvědomění, že nemusíme hladovět, abychom hubli. Stačí pochopit, že není potřeba extrém. Ten nejde nikdy vydržet dlouho.

Stačí jíst o něco méně, než za celý den spálíme, a vystoupit z bludného přesvědčení, že v hubnutí se musí jíst málo. Nemusí.

Klíčem k úspěchu je rozumný a zdravý kalorický deficit, ve kterém dokážete krásně zhubnout i z těch nejvíce problémových partií bez trápení. Bez hladu. Bez vyčerpání. Tak jednoduché to je.

Pracuji s principem 80/20. Jak to vypadá v praxi?

Většinu času – zhruba 80 % – jíte kvalitně a vyváženě. Dostatek bílkovin, normální porce, jídlo, které vás zasytí a dodá energii. Žádné hladovění, žádné extrémy.

Zbývajících 20 % necháváte prostoru pro radost ze života. Dortík s kamarádkou, rande s partnerem v kině s popcornem, pizza na večeři nebo oslava narozenin.

Nic, co byste si museli zakazovat nebo z toho měli mít výčitky. Je to běžný život, ne selhání v dietě.

Tenhle princip vás naučí, že nemusíte jet v extrému. Je to všechno o konzistenci. O jiném přístupu k sobě samotné nebo samotnému. Je to o tom “dovolit si” a vlastně to nebrat tak, že si dopřejete něco zakázaného.

Protože jídlo je láska, ne nepřítel!

A to je přesně to, co se svým klientům snažím v návycích předat. Lásku k jídlu i k sobě samé/samému.

Motivaci, přeměny i možnost spolupráce najdete na sociálních sítích pod Fitsmarcelou nebo na www.fitsmarcelou.cz.

FOTO: Kamila Lukášová