Jaká z vašich životních rolí vás nejvíce vystihuje? Jste maminka, sportovkyně, motivátorka, zakladatelka nadačního fondu... nebo se tyto roviny nějak prolínají?
Všechno je to samozřejmě propojené. Na úvod si myslím, že lidi nejde motivovat, ale pouze inspirovat. Když něco děláte naplno a s nasazením, může to zaujmout i ostatní. Třeba ten můj běh: tolik lidí mi řeklo, že díky mně začali běhat nebo jinak sportovat. A to je krásný pocit.
Řekla bych, že mojí hlavní náplní je inspirovat ženy k tomu, aby si uvědomily, že dokáží mnohem víc, než si myslí. Pracuji ve společnosti Mary Kay a zároveň i jako osobní koučka. A pak je tu můj nadační fond, moje srdcovka. Něco, co má hluboký smysl a dělá mi radost. Věnuju se mu ve volném čase a jsem nesmírně vděčná, že se kolem mě vytvořila komunita lidí, kteří to cítí podobně.
foto: Romana Filípková
Vzpomínáte si na okamžik, kdy jste si poprvé uvědomila, že chcete pomáhat?
V Mary Kay se řídíme jednoduchým, ale zlatým pravidlem: chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě. A to se mnou rezonuje. Jednou jsme si s holkama řekly, že bychom mohly udělat něco smysluplného, třeba prodat staré oblečení a výtěžek věnovat na dobrou věc. Začalo to malými bazárky, pak přišly větší akce. Tehdy jsem si uvědomila, že i z malého nápadu může vyrůst něco velkého. Že je jedno, jestli děláte malou nebo velkou věc, důležitá je energie a srdce, které do toho vložíte. A časem přišla i odvaha myslet ve větším.
Zdá se, že vám do života přicházejí ti správní lidé…
Ano, a právě to mě na tom baví nejvíc. Lidé mi sami píšou: „Potřebuješ s něčím pomoct? Kdy bude další akce, co máš v plánu teď?“ A to je ten největší dar. Náš nadační fond nemá žádné zaměstnance, jsem v něm sama. Od samého začátku se mnou ale vždy a na všech akcích byla Gabča Štěpánková, úžasná žena. Pomáhají mi dobrovolníci bez nároku na odměnu. Máme transparentní účet, aby lidé věděli, co se s penězi děje a že například i moje mamka si musí vstupenky na akce koupit. Věřím v to, že když se spojí dost lidí, kteří přispějí, byť jen malou částkou, může z toho vzniknout velká věc. Největší odměnou je pro všechny pocit, že jsme to společně dokázali. Správná energie a upřímný záměr tvoří zázraky.
Jak často akce pořádáte?
Snažím se dvakrát do roka. Už samotné plánování zabere spoustu času. Je potřeba všechno dobře promyslet, připravit, doladit. Záleží mi na tom, aby akce měly určitou úroveň, proto akcí není víc.
Jaké hodnoty jsou pro váš nadační fond klíčové?
Pro mě je zásadní, aby šly všechny peníze tam, kam mají, a zároveň, aby to přineslo radost všem zúčastněným. Těm, kteří přijdou, přispějí i těm, kteří pomoc dostanou. Věřím, že život je o zážitcích, ne o věcech. A proto chci vymýšlet akce, které v Olomouci chybí.
Chystáte už nějakou další akci?
Ano, na podzim mám jednu rozpracovanou. Bude se konat ve Vědecké knihovně v Olomouci, v nově zrekonstruovaném Červeném kostele. Domluvili jsme se, že půjde o komornější večer s menším počtem hostů. Dorazí spousta inspirativních lidí, nejen známé osobnosti, ale i ti, kteří mají nevšední profese a příběhy. Bude to prostor pro osobní setkání a možnost zeptat se na věci, na které by se jinde člověk třeba zeptat ani neodvážil. Atmosféru doplní živá hudba a občerstvení. Všechno se to pomalu začíná skládat dohromady.
Má akce i nějaký jiný záměr než charitativní?
Ano, chci propojovat lidi. Mám pocit, že se dnes hodně uzavíráme do mobilů, na sociální sítě a osobní kontakt mizí. A já chci vytvářet setkání, na která se lidé budou těšit. Kde potkají ty, které by jinak neměli šanci poznat. Mnoho lidí je dnes osamělých, nemají si s kým popovídat. Tento večer bude právě i o tom, jak lze spojovat různé světy.
Co pro vás znamená ocenění Žena regionu?
Bylo to pro mě opravdu krásné a nečekané překvapení. Pamatuji si, jak jsem se při předávání ocenění rozbrečela. Tahle cena je o to výjimečnější, že vás někdo musí nominovat a pak o vás hlasují lidé z vašeho regionu, kteří si všimli, že jste pro komunitu udělali něco významného. Velmi si toho vážím, protože ocenění pochází přímo od lidí. Navíc jsem dostala i cenu hejtmanů, což pro mě byla obrovská čest. Na celorepublikovém finálovém večeru Ženy regionu jsem tak získala jednu ze tří hlavních cen.
Na vašem Instagramu teď často přibývají běžecké příspěvky. Jaká byla vaše cesta k běhu?
Sama si říkám, že je zvláštní, že lidi inspiruji k něčemu, co jsem dřív vůbec neměla ráda. Běhání pro mě zpočátku bylo hlavně způsobem, jak si vyčistit hlavu. Mamka měla před operací, nemohla chodit a přivezla mi tlustého psa. Řekla jsem si, že tedy společně začneme běhat. Pes to brzy vzdal, ale já jsem viděla, že pravidelné úsilí přináší výsledky, a to mě motivovalo dál.
Mám pocit, že lidé se dnes často vzdávají příliš brzy. I proto jsem začala o běhání víc mluvit na sociálních sítích. I když je nepoužívám pravidelně, věřím, že mé sdílení může někoho inspirovat, a zdá se, že to opravdu funguje. Nedávno mi několik přátel z Prahy řeklo, že díky mně začali běhat, což mě moc potěšilo. Nejde mi o sebeprezentaci, ale o to sdílet něco, co může někoho třeba posunout dál.
Co vás na tvorbě obsahu na sociální sítě nejvíc baví?
Upřímně? Nejradši bych všechny sítě, telefon i veškerý digitální svět smazala a zmizela někam na pustý ostrov. Vážně mě to nebaví, bere mi to energii. Obsahu proto sdílím velmi málo. Občas ale přijde vnitřní impuls, myšlenka, kterou chci poslat dál, a tak ji zveřejním. Jinak bych ale klidně mohla žít bez sociálních sítí a televize. Ne však bez lidí, osobní setkání miluji, to je pro mě mnohem naplňující.
Proč je podle vás důležité o pomoci druhým mluvit?
Často slýchám: „Taky pomáhám, ale nechci se tím chlubit.“ Jenže právě sdílením může člověk inspirovat ostatní. Nemusí jít o stejný způsob. Někdo přispěje jinde, někdo uspořádá vlastní akci. Známá z Prahy mi třeba řekla, že díky naší akci v Arcibiskupském paláci se rozhodla udělat podobnou v Obecním domě. A to je krásné. Když někdo ukáže cestu, ostatní získají odvahu taky. Pomáhat a dělat radost je důležité a díky sdílení spousta lidí otevře oči.
Jak se vám daří skloubit práci a rodinu? To je téma, které řeší spousta žen.
Díky své práci mám možnost si čas přizpůsobit. Od začátku jsem věděla, že rodina bude na prvním místě a práce se jí musí podřídit. A ono to opravdu jde. Věřím, že jsme tady na světě jen tak trochu „na návštěvě“ a jediné, co nám nakonec zůstane, jsou vzpomínky. Miluji svoji práci a jsem vděčná za tu svobodu, kterou mi dává. Vždy ale budu raději vzpomínat na kvalitně strávený čas s dětmi, než na pracovní úspěchy.
To zní krásně, ale čas je přece jen omezený, jak to zvládáte prakticky?
Musím být efektivní. Naučila jsem se pracovat soustředěně, neodkládat věci. Teď třeba vstávám už v půl páté, abych mohla v pět vyběhnout a v šest být zpátky. Není to vždy snadné, ale když něco opravdu chci, musím si na to vytvořit prostor. Život je o prioritách.
Zmínila jste, že ráda cestujete. Máte své srdcové místo?
Zbožňuji Zanzibar. Dokážu si tam představit i žít a možná i jednou opravdu budu. Lidé tam tančí, zpívají, žijí přítomným okamžikem. To mě neuvěřitelně dobíjí. Člověk si tam připomene, co je v životě skutečně důležité. U nás jsou hodnoty trochu jinde, honíme se za věcmi, ale zapomínáme na zážitky, lásku, pomoc druhým. Ale i k tomu jsem musela dojít.
Je nějaké místo, kam byste se ještě ráda podívala?
Zanzibar je pro mě pořád top. Ale nedávno jsem objevila krásy Skotska a to mě nadchlo úplně jinak. I když jsem toho opravdu hodně procestovala, svět mě pořád láká. Třeba Čína její historie a kultura mě fascinují. Ale zatímco dřív mě táhla velká města, teď spíš hledám přírodu, klid a prostor pro odpojení. A čím dál víc si to umím užít. Asi je úplně jedno, na jakém místě jste. Štěstí a radost musíme najít v sobě.
Co pro vás znamená Olomouc?
Je to místo, které mě okouzlilo už během studií. Má historický ráz a cítím se tu dobře, je to taková malá Praha. Díky hezkým vzpomínkám ze studentských let jsem tu zůstala. A ráda se sem pořád vracím, už jsem tu doma.
Jaká je vaše oblíbená kavárna v Olomouci?
Fabbrica di caffé v Hejčíně. Vlastní ji moje kamarádka Janča a je vidět, že to dělá srdcem. Líbí se mi tam atmosféra a milý personál.
Kam chodíte, když si chcete vyčistit hlavu?
Chodím běhat na Hejčínské louky. Je tam opravdu krásně, hlavně ráno.
Jaká je vaše oblíbená restaurace?
Jsem vegetariánka, takže to mám někdy těžší, ale většinou mi všude vyjdou vstříc. Ráda chodím do kavárny Café New One.
Jak nejraději trávíte volný čas?
S lidmi, které mám ráda. Není důležité, kde jsem, ale s kým.
