Sandra se k oděvnictví dostala už v dětství. I když její maminka nebyla návrhářka, vedla šicí dílnu zaměřenou na velkovýrobu, kde Sandra trávila spoustu času – nejprve jako malá, později jako brigádník. Láska k řemeslu se tak přenesla z generace na generaci, i když původně neplánovala jít stejnou cestou. „Maminka nebyla návrhářka v pravém slova smyslu. Viděla jsem spíš tu odvrácenou stránku – ne tu romantickou představu o skicování šatů a jejich tvorbě, ale realitu šicí dílny, kde se pracovalo pod tlakem a s důrazem na co nejnižší náklady. To mě spíš odrazovalo, než motivovalo. Ale zpětně jsem ráda, že jsem si tím prošla. Když jsem dílnu převzala, rozhodla jsem se ji vést víc k autorské tvorbě. Postupně jsme začali opouštět sériové zakázky,“ sdílela.
To, že se skutečně stala návrhářkou, si přiznala teprve nedávno, kdy ji už znala celá Olomouc. „Slovo návrhářka pro mě má obrovský význam. I když jsem se už nějakou dobu tvorbou živila, nedokázala jsem si tak sama říkat. Až zpětně vidím, že už před lety jsem vytvořila modely, které mě dostaly tam, kde jsem dnes,“ vysvětlila.
