UMĚNÍ OLOMOUCE: Sloup Nejsvětější trojice

Město Olomouc nabízí velké množství pamětihodností a jedinečných unikátů. Každý den kolem nich chodíme do práce, do školy nebo na nákupy a jen málokdy se pozastavíme nad jejich krásou či monumentálností, protože se pro nás staly neodmyslitelnou součástí každodenního života...

Gabriela Kodysová

Ale víme vůbec něco bližšího o těchto stopách dob minulých, které nás při našich toulkách městem obklopují? To bychom rádi změnili v našem novém seriálu věnujícímu se jednotlivým památkám v Olomouci...

Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci

Co jiného zařadit do prvního dílu, než světoznámý sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí, který je od roku 2000 zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Představuje jedno z vrcholných děl středoevropského baroka, sousoší s největším počtem solitérních soch a se svojí výškou přes 32 metrů i nejvyšší sousoší České republiky. O zapsání sloupu do seznamu světového dědictví se velmi zasloužil olomoucký kunsthistorik a zakladatel Katedry dějin umění na Univerzitě Palackého, pan profesor Milan Togner (1938-2011). 

Monument byl realizovaný v letech 1716-1754, jeho stavba začala souběžně s mariánským morovým sloupem na Dolním náměstí a klíčovou osobností vzniku obou těchto památek byl olomoucký kameník a architekt Václav Render. Oba sloupy byly zbudovány po velké morové epidemii, která v Olomouci skončila v roce 1715. Původně měl ve městě stát pouze jeden sloup, a to ten mariánský, který měl ovšem zdobit Horní náměstí v sousedství radnice. Václav Render rozšířil tuto klasickou oslavu morových patronů a patronů města o ideu oslavy skupiny Nejsvětější Trojice, a tak s radními vyjednal výstavbu obou sloupů zároveň. Pro svoji myšlenku byl natolik zapálen, že ve své závěti odkázal všechen svůj majetek (součástí byla i obrovská kamenosochařská dílna) právě Trojičnímu sloupu. Vlastní děti nikdy neměl, jeho hlavním odkazem se tak stal barokní monument, jehož dokončení se ovšem nedožil. Zemřel při dostavbě prvního patra s malou kaplí v interiéru. 

Na stavbě sloupu spolupracovali vrcholní umělci doby, ovšem žádnému z nich nepřinesla mnoho štěstí. Velkolepou sochařskou výzdobu započal Filip Sattler, po jeho smrti práce převzal Ondřej Zahner, ale ani on se dokončení nedožil. Sloup byl vysvěcen 9. září 1754 za účasti císařovny Marie Terezie a o pouhé čtyři roky později byl monument několikrát zasažen koulemi z děl při obléhání města pruskými vojsky. Olomoučtí občané se bez ohledu na nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála, aby na významnou památku již nestřílel. Ten jejich žádosti vyhověl a sloup byl ušetřen dalšímu ničení. Na upomínku této události byla po nutných opravách do dříku sloupu vložena pozlacená replika dělové koule, která je zde dodnes. 

Dalším dobovým unikátem díla bylo osazení sochy Jana Sarkandera v druhém patře architektury. Tento kněz, který byl roku 1620 umučen v Olomouci, byl do výčtu svatých přidán v době, kdy ještě nebyl povýšen mezi blahoslavené či svatořečené postavy křesťanské církve. Z dnešního pohledu by se dalo dokonce říci, že je na sloupu zobrazen zcela „protiprávně“ a především proti zákazu církve, přesto olomoucký patriotismus zvítězil a významná postava místních dějin byla k ostatním světcům přidána. Sloup Nejsvětější Trojice je neodmyslitelným symbolem města, proto se vždy cestou kolem něj nezapomeňte pokochat jeho nádherou a velkolepostí, s jakou byl před staletími vytvořen.

#historie #kultura #olomouc #památky #pamětihodnosti #umění #umění olomouce

reklama

smartregion
Další články