Ida Wiedermannová: Zůstala jsem v Olomouci. A nelituji

Jak se ocitla v Olomouci, jak vypadaly porevoluční začátky podnikání v cestovních ruchu, jak fungovalo fitness nebo obchod s módou v Riegrově ulici, jak vnímá mladou generaci, proč je podle ní nezbytné spojovat teorii s praxí a jaké má vize do budoucna coby prorektorka soukromé vysoké školy? I na to naleznete odpovědi v našem rozhovoru.

Jak se vlastně stalo, že jste zakotvila v Olomouci?

Do Olomouce jsem přijela s tím, že tu budu jen týden. A jsem tady dodnes. (smích)

Jak se to přihodilo?

Po revoluci založil manžel v Praze cestovní kancelář, já působila na Karlově Univerzitě. Žili jsme v Praze, ale protože pocházel ze Šumvaldu, rozhodl se otevřít pobočku právě v Olomouci. Přijeli jsme sem, zařídili kancelář v Riegrově ulici a pustili se do práce. Manžel zůstal pracovně v Praze a já měla rozjet olomouckou pobočku. Záhy jsme ale zjistili, že řídit firmu na dálku nejde – a tak jsem tu zůstala, i když jsem v Olomouci nikoho neznala.

Jaký byl váš první dojem z města?

Upřímně? Přijela jsem večer, mrholilo, byla tma a Olomouc byla ještě dost "socialistická". Říkala jsem si: kam jsem to jen přišla… (smích)

Podnikali jste ale i v dalších oblastech, nejen v cestovním ruchu, že?

Ano, kromě cestovní kanceláře jsem se věnovala i přírodní kosmetice a otevřela jsem fitcentrum a kosmetický salon. Později také obchod s módou. Denně jsem dojížděla ze Šumvaldu, byla jsem těhotná a pracovala opravdu hodně. Nakonec z toho bylo rizikové těhotenství a tři měsíce jsem musela ležet v nemocnici. Manžel se pak přestěhoval do Olomouce a pražská kancelář se postupně uzavřela.

Jaké bylo podnikání v 90. letech?

Byla to divoká, ale krásná doba. V oblasti zdravého životního stylu se trh teprve rodil. Postupně přišly velké kosmetické firmy, a tak jsme se začali specializovat – nejdřív na parfémy, později na módu, konkrétně na české a slovenské módní návrháře. Pracovali jsme s přírodními materiály, hedvábím, originálními kolekcemi. Fitness šlo časem do pozadí, lidé na něj tehdy ještě nebyli připraveni.

Všechno to bylo v Riegrově ulici?

Ano, ale jak cestovní kancelář rostla, potřebovali jsme víc místa. Přestěhovali jsme ji do větších prostor a obchod do menších – do historické budovy bývalé pošty. Po manželově nemoci a jeho úmrtí v roce 2010 jsem se rozhodla obchod uzavřít a soustředila se na cestovní kancelář.

Kdy přišel přesun do BEA centra?

Hledala jsem místo s lepším parkováním. Když se začalo stavět BEA centrum, zaujalo mě a bylo jasno. Nabídli mi tehdy rohový prostor, kde jsme dodnes. Přijela jsem tenkrát do kanceláře, vzala zaměstnance, dovezla je do BEA centra, vše jim ukázala a oznámila: stěhujeme se! (smích)

Cestovní ruch se za těch třicet let hodně změnil. Jak jste se přizpůsobovali?

My jsme cestovní kancelář zakládali až v roce 1991, tedy po největším porevolučním boomu. Manžel měl ale obrovský cit pro produkty. Vymyslel například autobusové zájezdy do Španělska nonstop za 24 hodin – s novými autobusy, dvěma řidiči a kvalitním ubytováním. Během dvou týdnů jsme měli celou sezonu vyprodanou.

Kam jste klienty vozili nejčastěji?

Začali jsme Španělskem, hodně jsme jezdili do Itálie – Bibione, Ligurská riviéra, později i Francouzská riviéra. Vždy jsme se snažili nabídnout něco, co ostatní neměli. Dnes děláme i poznávací a "požitkářské" zájezdy – třeba Toskánsko s vínem.

Stavíme na osobní znalosti destinací, ověřených hotelech a službách. Klienti oceňují, že nekupují anonymní produkt, ale zkušenost.

Proč by dnes měl člověk využít služeb cestovní kanceláře?

Protože šetří čas, energii, peníze i starosti. Destinace známe osobně, sledujeme kvalitu služeb, změny majitelů i rekonstrukce hotelů. Často dokážeme nabídnout nejen jistotu, ale i velmi konkurenceschopné ceny oproti online portálům.

Jak jste se od cestovního ruchu dostala k Moravské vysoké škole?

Vzdělání je odjakživa součást mého života. Mám pedagogické vzdělání a doktorát z didaktiky matematiky a chemie a business MBA. V BEA centru sídlí Moravská vysoká škola, která mě zaujala. Během covidu, kdy se cestování prakticky zastavilo, jsem se začala více zapojovat do chodu školy. Viděla jsem prostor pro zlepšení – v organizaci, systémech i prezentaci školy – a začala jsem navrhovat konkrétní změny.

Takže jste se pustila do vylepšování školy?

Vedení mi dalo důvěru. Mám tu povahu, že když vidím, že něco jde udělat lépe, tak to udělám. Najednou jsem měla prostor projevit se nejen manažersky, ale i jako pedagog. Začala jsem se podílet na studijních programech, organizaci výuky i na celkovém fungování školy.

Jedním z prvních kroků byla změna informačního systému školy. Byl velmi pracný a řekla jsem si, že to takhle dál nejde. Nechali jsme si představit modernější řešení. To, co jiným školám trvá zavádět rok, jsme zvládli za tři měsíce…

Co vás na Moravské vysoké škole tak nadchlo? Je to přece jen úplně jiný obor, než jakému jste se věnovala do té doby.

Zájem vedení školy, aby absolventi Moravské vysoké školy byli úspěšní. Vzdělání považuji za klíčové – ale takové, které je praktické a použitelné v každodenním životě. Nechceme jen teorii, kterou si dnes každý může najít na internetu. Chceme, aby studenti věděli, jak znalosti využít v praxi. Proto se zaměřujeme na profesně orientované studijní programy. Vedle našich akademiků zapojujeme do vzdělávání odborníky z praxe, podnikatele, manažery i zástupce veřejné správy. Studenti řeší reálné situace a slyší skutečné příběhy. 

Co vás ve školství nejvíc baví?

Naše škola je obecně prospěšná společnost. Daří se nám propojovat znalosti a zkušenosti starší generace s elánem a novými pohledy mladých lidí. 

Jak se vlastně díváte na dnešní mladou generaci?

Nemají to jednoduché. Jsou zahlceni informacemi, zasáhl je covid a vše kolem nás se mění. To na ně vytváří především psychický tlak. Když jim někdo ukáže směr a dá jim šanci, dokážou neuvěřitelné věci.

A co vaše děti?

Všechny tři děti vystudovaly vysoké školy a každé si našlo vlastní cestu. Jsem na ně hrdá. A možná právě díky nim vím, že mladí lidé mají obrovský potenciál – jen ho nesmíme zadusit nezájmem o ně.

Když se vrátíme zpátky k Moravské vysoké škole, co se v poslední době podařilo?

Získali jsme nové akreditace – například program Podnikání a inovace nebo nový magisterský program Ekonomika, management a inovace. Připravujeme také anglickou verzi magisterského studia a další nové studijní programy.

Kde se vaši absolventi uplatňují?

Momentálně máme 576 studentů a řada z nich při studiu podniká nebo jsou zaměstnáni. Od roku 2005 u nás vystudovalo přes dva tisíce absolventů, uplatňují se prakticky všude – v rodinných firmách, ve vlastním podnikání, v bankách, financích, státní správě. Máme absolventy na manažerských pozicích, finanční ředitele, odborníky v soukromém i veřejném sektoru. Troufnu si říct, že zhruba 99 % našich absolventů je profesně úspěšných.

Jaká je vaše vize do budoucna?

V cestovním ruchu rozšiřovat spolupráci s mezinárodními partnery, tvořit nové zájezdy. Věřím, že budoucnost Bohemian Fantasy je nejen v produktech, ale především ve službách pro naše klienty.

Vedle podnikání se chci především zaměřit na Moravskou vysokou školu.

Naším cílem je, aby Moravská vysoká škola Olomouc byla moderní, profesně orientovanou školou, která reaguje na reálné potřeby trhu práce i regionu. Vedle vysokoškolského studia připravujeme projekty i pro žáky základních a středních škol. Chceme, aby viděli, že Olomouc je nejen dobré místo pro život, ale i pro kvalitní studium i úspěšnou pracovní kariéru. 

Má škola dlouhodobý cíl?

Ano. Být mezinárodní business školou, která přinese zahraniční know-how do regionu. Spolupracujeme s univerzitami po celé Evropě i mimo ni. Rozvíjíme výměnné programy, Erasmus jak pro studenty, tak zaměstnance školy zaměřené na ekonomiku, podnikání a inovace.

Dá se dnes skloubit práce ve vedení vysoké školy a podnikání v cestovním ruchu?

Je to možné. Cestovní kancelář řídí zkušený ředitel, který spolupracuje se stabilním týmem. Já přináším své dlouholeté cestovatelské zkušenosti, nadhled a strategické myšlení.

Moravská vysoká škola Olomouc je pro mě srdeční záležitostí, kde plně uplatňuji své manažerské a pedagogické schopnosti.

Obě oblasti se vhodně doplňují a přináší mi naplnění.

FOTO: Lukáš Navara