Hovoříte o odemykání lidského potenciálu. Jak to funguje v praxi? Jak člověk zjistí, v čem je dobrý?
Začnu trochu zeširoka. Když se dítě narodí, v zásadě ví, jaké má talenty. Samozřejmě to tak nenazývá, ale je zřejmé, že některé činnosti ho přirozeně přitahují, dodávají mu energii a jiné ho naopak vyčerpávají. To je velmi důležitá indikace. Právě to, čemu se děti spontánně věnují, co je baví a do čeho se dokážou ponořit, bývá často propojeno s jejich přirozeným talentem. Když dítě něco baví, dělá to opakovaně, nebojí se chyb a učí se přirozeně a rychle. Jenže pak přijde systém, který začne porovnávat. Například „Pepíček to umí líp“.
