Když se tělo musí přizpůsobit systému. Anna Uddenberg proměnila Telegraph Gallery v kancelář

Kancelářské židle, dělicí příčky, zářivkové osvětlení a technické zázemí budovy. Prostředí, které dobře známe a většinou mu nevěnujeme zvláštní pozornost, se v Telegraph Gallery mění v prostor, který působí povědomě, ale zároveň znepokojivě. Anna Uddenberg zde představuje výstavu White Noise, v níž se lidské figury prolínají s kancelářským nábytkem a postupně ztrácejí jasnou hranici mezi tělem a okolní infrastrukturou.

Kde končí pohodlí a začíná kontrola?

Jedním z nejzajímavějších prvků výstavy jsou samotné sochařské figury. Některé doplňují různé podpůrné prvky, které připomínají pomůcky pro správné sezení nebo udržení těla ve vzpřímené poloze. To, co běžně vnímáme jako pomoc a cestu k většímu pohodlí, tu získává nový význam. V kontextu celé instalace se nabízí otázka, zda podobné pomůcky tělu skutečně dávají větší svobodu, nebo ho zároveň vedou k tomu, aby se přizpůsobilo požadavkům prostředí.

Právě v tomto napětí spočívá podstatná část výstavy. Kancelář je navržená tak, aby podporovala soustředění a produktivitu. Ergonomie má tělu ulehčit dlouhé hodiny práce, příčky vytvářejí alespoň částečný pocit soukromí a umělé osvětlení zajišťuje stálé podmínky. Ve White Noise se však tyto prvky skládají do systému, který člověka nejen obklopuje, ale také organizuje jeho pohyb a chování.

Osobní zkušenost za kancelářským světem

Během vernisáže Anna Uddenberg mluvila také o vlastní zkušenosti s pracovním prostředím v Berlíně, kde pracovala v zákaznickém centru. Popsala prostředí, v němž se pracovní úkony evidovaly, jednotlivým činnostem se přiřazovaly kódy a čas potřebný k jejich splnění se přesně měřil. I zdánlivě drobné úkoly tak podléhaly stanoveným limitům a průběžné kontrole.

Právě zkušenost s prací rozdělenou na jednotlivé měřitelné úkony pro ni představovala důležitý osobní moment. Nabízí také zajímavý kontext pro výstavu White Noise, která se zabývá nejen podobou kancelářského prostředí, ale i pravidly a očekáváními, jež ovlivňují naše chování. Kolik prostoru nám takový systém ponechává a nakolik se mu musíme přizpůsobit?

Galerie jako součást uměleckého díla

V Telegraph Gallery není kancelář jen kulisou pro jednotlivé sochy. Celý prostor je koncipovaný jako jednotná instalace, v níž hrají roli příčky, osvětlení, stropní konstrukce i technické prvky budovy. Rozdělení galerie do pracovních kójí vytváří dojem soukromí, jednotlivé prostory však zůstávají součástí přehledné struktury. Člověk má své místo, ale nikdy není úplně oddělený od okolí.

Atmosféru doplňuje zvuková složka, která pracuje se zvuky samotné budovy. Hučení ventilace, elektrického vedení a zářivek se proměňuje v souvislý zvukový podkres. Podobně jako v běžné kanceláři jej po chvíli můžeme přestat vědomě vnímat, přesto zůstává stále přítomný.

Výstava tak upozorňuje na prostředí, která nás ovlivňují právě tím, že je považujeme za samozřejmá. Jejich pravidla nemusí být viditelná ani vyslovená nahlas, přesto se jim naše tělo i každodenní chování postupně přizpůsobují.

Mezi Olomoucí a New Yorkem

White Noise má také sesterskou prezentaci v newyorské Meredith Rosen Gallery. Obě výstavy vycházejí ze stejné série prací, která je rozdělena mezi dvě místa. V Olomouci dostává výraznou roli samotná architektura Telegraph Gallery a způsob, jakým se kancelářský interiér stává součástí uměleckého díla.

Pro Annu Uddenberg jde o první samostatnou výstavu v České republice. Umělkyně narozená ve Stockholmu, která žije a pracuje v Berlíně, se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje vztahům mezi tělem, identitou, technologiemi a prostředím současné společnosti.

White Noise nenabízí jednoduché odpovědi. Místo toho mění pohled na věci, které obvykle považujeme za praktické a užitečné. A možná právě při odchodu z galerie si člověk začne klást otázku, kolik podobných pravidel a neviditelných systémů ovlivňuje i jeho vlastní každodenní život.

White Noise – Anna Uddenberg
Telegraph Gallery, Jungmannova 3, Olomouc
22. října 2026 – 4. února 2027
Kurátor: Samuel Staples
Více informací: https://telegraph.cz/white-noise-anna-uddenberg