Co vás přivedlo k medicíně?
Abych řekl pravdu, na medicínu jsem se dostal proto, že jsem měl rád přírodu a zvířata. V té době bylo jednodušší dostat se na lékařskou fakultu než na veterinární, a proto jsem se rozhodl pro medicínu. V rodině žádné lékaře, jak to bývá v mnoha případech, nemáme. Mezi všemi možnostmi vysokých škol mi ale studium medicíny připadalo nejzajímavější.
Z aktivního chirurga jste se stal ředitelem. Nechybí vám někdy přímý kontakt s pacienty?
Na první pohled to může vypadat, že funkce ředitele je čistě byrokratická. Mnoho kolegů si neumí představit, že by opustili operační sál. Já ale musím říct, že tu práci považuji za velmi zajímavou a přínosnou. Jako ředitel řeším s kolegy řadu lékařských problémů, konzultuji a směruji pacienty na správná pracoviště. Díky tomu jsem s medicínou i pacienty pořád v těsném kontaktu, jen trochu jiným způsobem. Neřeším už jen úzké chirurgické pole, ale koordinuji péči komplexněji.
Daří se vám při takové pracovní náplni najít si čas i sám pro sebe?
Je pravda, že člověk na této pozici je s nemocnicí v kontaktu téměř neustále. Na druhou stranu je ale o něco větším pánem svého času než chirurg na operačním sále. Čím déle tuto funkci dělám, tím lépe se mi daří skloubit práci a osobní život. Naučil jsem se být efektivnější a také se umím odreagovat, ať už na zahradě, sportem, nebo s přáteli.
Projekt OLIVIE má ambici měnit přístup lidí k vlastnímu zdraví. Mohl byste projekt popsat a prozradit, co vás vedlo k jeho spuštění?
Každý rok je u nás hospitalizováno kolem 60 tisíc pacientů, provedeme přes 25 tisíc operací a více než milion lidí navštíví naše ambulance. Populace stárne a zátěž systému roste. Přitom velkou část zdravotních problémů si lidé způsobují sami svým životním stylem. A právě tady má nemocnice naší velikosti a významu ambici působit nejen uvnitř svých bran, ale i směrem k veřejnosti.
Myšlenka byla jednoduchá: předávat lidem know-how, co pro sebe mohou udělat, aby byli zdravější. Většina z nás má totiž ve svých rukou větší potenciál ovlivnit své zdraví a délku života, než jaký nám dokáže zajistit i ta nejkvalitnější medicína. Moderní léčba je nesmírně efektivní hlavně v akutních případech a dokáže ovlivnit zhruba 10 až 15 procent našeho zdraví. Roli hraje i genetika, ale naprosto zásadní jsou životní podmínky a životní styl, tedy to, zda se hýbeme, jak jíme, jak spíme, zda kouříme, v jakém prostředí žijeme. Tyto faktory určují zhruba dvě třetiny našeho zdraví. Každý z nás ale dokáže vědomě ovlivnit jen část z toho, přibližně jednu třetinu. A právě tu v každodenním životě často nevyužíváme.
Proto jsme vytvořili projekt Olivie, který se postupně rozrostl až do krajského rozměru. Olomoucko má dnes jasnou vizi stát se regionem zdravého života a kraj podniká systematické kroky, aby se k tomuto cíli skutečně přiblížil.
Co považujete za největší výzvu při implementaci takového projektu?
Důležité je mít jasnou vizi a postupovat krok za krokem. Největší výzvou bude, aby tomu lidé uvěřili a přijali to za své. Trendy nejsou dobré. Například za posledních pět let se v Česku zdvojnásobil počet dětí s obezitou, dnes jde o 30 procent. To je alarmující. Pokud to nezměníme, čekají nás v budoucnu vážné problémy od cukrovky po kardiovaskulární a nádorová onemocnění.
Je potřeba, aby ve vzájemné shodě postupovaly všechny instituce od škol, rodin až po sportovní kluby. Musí být normální se hýbat, nepít sladké nápoje a naučit se přirozeně jíst. Zároveň je důležité znovu trénovat přirozené schopnosti organismu, jako jsou pohyb, správná termoregulace či fungující imunita. Jen tak můžeme chronickým nemocem předcházet, místo abychom je jen léčili, pomoci lidem žít zdravěji a déle.
Jakou roli hraje v péči o zdraví psychosomatika a stres?
Tělo reaguje velmi silně na naši mysl. Na stejný podnět můžeme mít úplně odlišnou fyzickou reakci, pokud jsme pozitivně naladěni. V těchto situacích tělo vylučuje odlišné hormony a látky, což může buď prospívat našemu zdraví, nebo mu škodit. Duševní oblast je dokonce důležitější než ta fyzická a tělo je jejím odrazem. Současný vzestup duševních onemocnění ukazuje, že máme v této oblasti velké rezervy. Proto je nezbytné učit se duševní hygieně, relaxaci a pracovat na psychické odolnosti, aby naše mysl i tělo mohly fungovat zdravě.
Kdybyste měl vybrat tři jednoduché kroky, které může každý udělat pro své zdraví, které by to byly?
Za prvé, být pozitivní a mít radost ze života. Za druhé strava. Co do sebe dáváme, to se na nás odráží. Ovoce, zelenina, nepřejídat se, vyhýbat se cukrům a průmyslovým potravinám. A za třetí pohyb, spánek, otužování, prostě žít přirozeněji. Důležité jsou i sociální vazby, jsme tady proto, aby nás život bavil.
Co pro vás znamená vést jedno z největších zdravotnických zařízení na Moravě?
Je to krásná pozice a privilegium posouvat tak velkou instituci, hledat synergie mezi zaměstnanci a pracovišti. Je to práce, která mě baví.
V posledních letech se často hovoří o nedostatku zdravotnického personálu a odchodech lékařů do zahraničí nebo do soukromého sektoru. Jak se daří udržet špičkové odborníky?
Klíčové je vytvářet prostředí, které práci dává smysl a naplňuje lidi. To je často větší motivátor než finanční ohodnocení. Chceme přitahovat profesionály, kteří mají empatii a chtějí posouvat medicínu dál. Zároveň je důležité nezapomínat ani na podpůrné profese, jako jsou kuchaři, řidiči sanitek nebo technici, protože atmosféra v celé nemocnici je výsledkem společného úsilí. Úkolem vedení je vytvářet na jednotlivých pracovištích, klinikách i v kolektivech takové prostředí, kde lidé vnímají svou práci jako smysluplnou, dělá jim radost a zároveň v ní vidí konkrétní výsledky a přínos.
Jaké jsou největší investiční priority nemocnice pro nadcházející roky?
Investice jsou až třetí v pořadí, první je práce s lidmi, druhá efektivní procesy. Ale samozřejmě máme i velké stavební plány. Chceme nabídnout komfort dvoulůžkových pokojů se samostatným sociálním zařízením. Po dostavbě nové centrální budovy "Franz Josef" a novostavby Porodnicko-gynekologické kliniky se tomu výrazně přiblížíme. Dále centralizujeme péči. Vzniknou nové komplexy operačních sálů, urgentní příjem s diagnostickým zázemím. A chceme doplnit obory, které v nemocnici chybí nebo budou v budoucnu chybět, například geriatrie či dětská psychiatrie.
Jaký je váš pohled na využívání umělé inteligence ve zdravotnictví?
Umělou inteligenci bychom se měli naučit využívat naplno, nebát se jí. Je výzva, jak ji efektivně zapojit, aby zdravotnictví bylo ještě lepší. Už na tom pracujeme, snažíme se AI začleňovat do různých procesů a vnímáme ji jako příležitost k poskytování bezpečnější a kvalitnější péče.
Jaké výzvy čekají zdravotnictví v příštích letech?
Když se podíváme na vývoj ve světě, často jen s menším zpožděním kopírujeme nejvyspělejší státy. Ve zdravotnictví to znamená, že péče o stárnoucí populaci bude vyžadovat více času zdravotnických pracovníků. Například můj dědeček potřeboval během svého života zhruba dva dny práce lékařů, kdežto dnešní člověk spotřebuje třeba i desetkrát více času zdravotnických odborníků. Výzvou bude vytvořit systém, který odpovídajícím způsobem zajistí nabídku požadované zdravotní péče.
Na co jste v současnosti nejvíce hrdý?
Na to, že poskytujeme kvalitní péči, máme spokojené pacienty a že většina zaměstnanců chodí do práce ráda. A že se nám daří krok za krokem naplňovat naši vizi nemocnice třetího tisíciletí.
FOTO: archiv
