[OL]4you na

„Bez retuše“ aneb zahoďme předsudky a buďme samy sebou

Jsem dostatečně hezká? Tuhle otázku si jistě za život alespoň jednou položila každá žena. Co se týče vzhledu, jsme na sebe my, ženy, často až moc přísné. Projekt „Bez retuše“ fotografky Kláry Psotové ukazuje malichernost tohoto trápení.

„Bez retuše“ aneb zahoďme předsudky a buďme samy sebou

Dnes a denně se setkáváme v životě s perfektními fotkami, které vídáme v časopisech, a primárně tedy na sociálních sítích. Trend filtrů a retuší pobláznil internet a mnoho žen – perfektní, vyhlazená pleť, a hlavně žádné pupínky. Za těmito „dokonalými“ fotkami ovšem stojí filtry a retuš, které mnozí využívají, aby vypadali dokonale. Většina fotografů pracuje s retuší během své každodenní práce – někteří méně, jiní více. A to jen proto, aby svým klientům dodali ony perfektní fotografie. Filtry a retuš vás sice udělají krásnějšími na sociálních sítích nebo v rodinném albu, ale proč vlastně? Fotografka Klára Psotová před dvěma lety řekla dost retuši a přišla s projektem „Bez retuše“.

ČESKÁ MISS NEBYLA PRO MĚ

Než se Klára dala na vlastní fotografickou dráhu, pracovala zprvu jako grafička, což bylo zprvu jejím snem. Během své pracovní éry v grafickém designu zjistila, že ji čím dál více láká focení a získala místo jako sekundární fotografka v celorepublikově známé České Miss. „Vždycky jsem si představovala a chtěla mít ty krásné, vyšperkované fotky. To je asi to nejjednodušší focení – mít krásnou modelku, ideální pozadí, všechno nachystané. Člověk pak jenom přijde, cvakne a hotovo. Tak jsem si ideálně představovala svůj fotografický život. V zákulisí České Miss jsem zjistila, že to není tak růžové a jednoduché, jak jsem si myslela,“ popisovala své začátky mladá fotografka. Poté, co usoudila, že ji tato pozice už tolik nenaplňuje, vrátila se opět do světa grafiky a mezitím si rozjížděla svoji vlastní kariéru jako fotografka. „Začala jsem na plném úvazku a postupně jsem svůj úvazek ve firmě zkracovala, až jsem zjistila, že mám focení tolik, že už takový zápřah nestíhám,“ dodala.

ŘEKLA JSEM SI: „A DOST!“

Čím víc Klára fotila, tím víc lidí poznávala. Na Vánoce 2022 ovšem přišla první krize, která ji donutila přemýšlet nad smyslem retuší. „Na vánoční focení ke mně přišla Blanka, která má popáleniny na 65 procentech těla. Potom přišla i Lucka, která se narodila s velkým mateřským znaménkem na obličeji, které ji lékaři, kůží z břicha upravili tak, aby vypadalo přirozeně v barvě kůže. A takhle přišla spousta lidí s nějakými anomáliemi. Potom mě samozřejmě navštívili lidé zdraví, bez jakýchkoliv viditelných problémů, kolikrát opravdu krásné holky, a ty vždycky chtěly skoro až přehnanou retuš fotografií. V mojí hlavě se začalo něco sepínat a začala jsem uvažovat proč, když ke mně chodí ženy, které mají viditelně nějakou anomálii, retuš nechtějí, ale ty dokonalé holky retuš přímo vyžadují. V momentě, kdy jsem si tohle uvědomila, jsem se opravdu hodně naštvala a z toho naštvání jsem začala přemýšlet, co s tím vlastně já můžu udělat,“ vyjádřila se Klára ke své motivaci, proč založila projekt „Bez retuše“. Říká se, že milníkem každého fotografa je vlastní kalendář. Mladá fotografka tento milník proměnila ve svůj nový projekt.

NEMUSÍME BÝT DOKONALÉ

Celý projekt nese tři hlavní myšlenky, které se prolínají. První z nich je osvěta o onemocněních, anomáliích a postiženích, které mohou potkat každého z nás a které bychom měli brát na zřetel. Další z nich je povzbuzení sebevědomí žen. „Sama pořád řeším, že někde vypadám tlustě, že mám někde pupínek,“ dodává Klára: „Vykašlete se na to, nikdo nemusí být dokonalý.“ A ta třetí je mířena především na fotografy, aby méně retušovali. „Ono se to nastavilo tak nějak automaticky tím, že nejpopulárnější fotky jsou známé právě díky tomu, že jsou dokonalé a vyretušované,“ doplnila Klára.

ORGANIZACE NEBYLA JEDNODUCHÁ

Někdo se cítí v organizaci akcí jako ryba ve vodě, jiný spíše tápe. Pro Kláru byla organizace takto velkého focení premiérou a taky trochu oříškem, ale zvládla ji na výbornou. Dát dohromady termín, který bude vyhovovat všem zúčastněným ženám včetně vizážistky, vymyslet outfity pro modelky… to prostě není jen tak. „Dalším hojně rozebíraným tématem v souvislosti s projektem byla právě vizážistka. Proč jsou ženy namalované, když to má být bez retuše. Jednalo se o první ročník, některé ženy nejsou ještě plně smířeny s jejich anomálií či onemocněním a zároveň jsem nevěděla, jak budou na takto odhalené focení reagovat. Chtěla jsem, aby se všechny cítily dobře a příjemně, aby před objektivem nebyly nejisté. Proto si myslím, že žádný make-up nemá vliv na pointu projektu,“ objasňovala Klára.

DĚTSKÁ ONKOLOGIE

Celé snažení bylo zakončeno galavečerem v Domě U parku, kde byl taktéž slavnostně předán výtěžek z celého projektu nadaci Šance a peníze putovaly na dětskou onkologii tady v Olomouci. „Měli jsme tombolu, do které jsme dostali spoustu krásných darů od sponzorů. Všechny peníze, které se za kalendář vybraly jsme pak slavnostně předali nadaci Šance a k tomu jsme přidali i peníze z tomboly. Výsledkem byl šek v hodnotě 75 000 korun. Jediné, co jsme uhradili, byly náklady na tisk.“

NA TO SE NEBUDU DÍVAT

Reakce okolí se různily. Ke Kláře se dostávaly primárně pozitivní reakce, ale nic se bez kritiky neobejde. „Zrovna moje paní učitelka ze základní školy řekla na adresu kalendáře, že je sice hezký, ale doma by se na to dívat nechtěla,“ svěřila se nám Klára. Projekt vznikl za účelem ukázat, že lidé s nemocemi či anomáliemi nejsou mimozemšťané, jsou to lidé jako my a každého z nás či našich blízkých může potkat stejný či podobný osud. Proto neodvracejme zrak od lidí s jakoukoliv odlišností, nesnažme se na ně dívat skrz prsty a berme je jako obyčejné lidi, kteří žijí život jako my. Zajímalo nás také, jak se Klára s touto kritikou vyrovnávala. „Těžko. Zprvu jsem se snažila bránit a vymyslet hromadu důvodů, proč je to super. Po rozhovoru v DVTV jsem se podívala na komentáře pod jejich příspěvkem a zpětně si říkám, že jsem to neměla dělat, ale zase ono to člověka hodně naučí. A já se s tím snažím prostě pracovat,“ zakončila.

Foto: projekt Bez retuše

VÝZVA FOTOGRAFŮM

Po kalendáři Klára přemýšlela, kam její projekt posunout. Ve hře byla tematika dětí, případně mužů. Ovšem další kalendář fotografka znovu nechtěla, přála něco většího, něco, co bude více mířit směrem k fotografům. „Přišlo mi důležitější dostat poselství projektu mezi další fotografy, aby to nebylo tak, že Psotová neretušuje a dělá kolem toho projekt. Za mě by bylo moc hezké, kdyby se projekt dostal mezi více fotografů (a ono jich tady dost je, kteří neretušují, jen se tím neprezentují). Vytvořili jsme proto Výzvu fotografů a jejich fotkami proložíme nový diář. Chci, aby ukázali, jak oni sami projekt chápou. Aby použili autentické fotky, které budou bez retuše,“ popisovala budoucnost projektu Klára.

MÓDNÍ KOLEKCE

Důležitost problému a sdělení Klára se svojí kamarádkou promítá také do módní kolekce, kterou už skoro rok připravují. Galavečer k uvedení diáře vyvrcholí módní přehlídkou, kde budou kousky předvedeny. „Kamarádka přeprodává second-handové oblečení. My tyto kousky ještě ručně upravujeme tak, aby charakterizovaly popáleniny a další onemocnění. Oblečení budeme po přehlídce prodávat normálně přes e-shop.“

ÚHEL POHLEDU

Po vypuštění projektu „Bez retuše“ do světa se Klára setkala s kladnými odezvami u svých klientů a žádostí o retuš začalo postupně ubývat. Na přání je dělá dodnes, už ale za příplatek. Projekt sama za sebe vnímá jako osobní terapii, která ji naučila, aby na sebe nebyla tolik přísná. „Hodně se na celém projektu učím a pomohlo mi to otevřít oči,“ doplnila.

OD KVĚTINEK PO VLASTNÍ PROJEKT

Po dechberoucím vyprávění o projektu nám nemohla uniknout otázka na Klářiny začátky, jak se k fotografování vlastně dostala. „Focení se u mě vyvinulo tak přirozeně. Když jsem byla malá, pořád jsem tátovi brala digitální fotoaparát a fotila si kytičky, selfies a tak. Táta vždycky koupil nějaký foťák a jednou přišel domů s první zrcadlovkou, protože ji vždycky moc chtěl. Začaly jsme se fotit se spolužačkami a na střední škole jsme měli předmět „fotografie“. S holkami jsme se o focení víc a víc zajímaly. Od učitelů jsme sice měly nějaké informace, ale pořád jsem nechápala ty hodnoty, které je třeba nastavit, a prostě to pro mě byla taková španělská vesnice,“ vzpomíná s úsměvem na tváři. „Až když jsem svoje spolužačky fotila víc, začala jsem na vše postupně přicházet. Od focení kamarádek jsem přešla k focení rodinných příslušníků, až se moje focení postupně rozšířilo a fotila jsem čím dál víc cizí lidi.

Poznámka pod čarou:

Klára Psotová je mladá, talentovaná fotografka, která nejčastěji fotí rodiny, svatby a těhotenské focení. Neodmítne ovšem ani byznys focení a různé produktové fotografie. Je zcela multifunkční a pro své klienty vždy najde nejvhodnější scénu a řešení fotek. Zároveň nabízí začínajícím fotografům příležitost v podobě pronájmu svého ateliéru na Lazcích v Olomouci. Více informací a ukázky její práce najdete na www.klarapsotova.cz.

 

reklama