Kino Metropol slaví 85 let!

Kdyby bratři Lumiérové v roce 1895 jen tušili, jak jejich vynález ovlivní životy dalších generací, asi by se divili... A právě díky jejich tehdejšímu kinematografu může olomoucké kino Metropol letos oslavit již 85. výročí!

Redakce [OL]4you

Když se před 85 lety kino Metropol založilo, neslo název Bio Sokol. Od té doby v rámci svého působení ovšem své jméno ještě několikrát změnilo. Někteří pamětníci jistě budou pamatovat Kapitol, Metropol, Světozor či Svět a ještě relativně nedávno „Kino Pohraniční stráže“. Od roku 1990 se kino vrátilo k názvu Metropol. A dnes, téměř po třiceti letech, stále někteří chybně používají skloňování tohoto názvu – správně se chodí do Metropolu, ne do Metropole.

Hugo Haas a Lída Baarová

Úplně prvním filmem, který se v kině promítal, bylo „Okénko“ s Hugo Haasem a Lídou Baarovou. Abyste se tedy dokonale naladili na výroční vlnu, přijďte se podívat na tento film z klasického 35 mm pásu na konci prázdnin. K oslavám se ovšem nechystá jen slavnostní program, ale kino bude mít připravené různé dárkové předměty a merchandise – od tašek přes tužky a tubusy na plakáty až po vratné kelímky na nápoje.

Co se týká oslav samotných, v pátek 7. září 2018 se bude od 17.30 hodin promítat snímek Olga o Olze Havlové, která by tento rok také oslavila 85. narozeniny, kdyby ještě žila. Ten samý den od 20.00 hodin uvidíte dokument Belmondo, protože i Belmondo slaví letos 85 let.

Hlavní oslavy proběhnou v sobotu 8. září 2018. Na tento den pro vás tým kina Metropol připravil workshopy, výstavu, a jako hlavní program promítnou němý film s živou hudbou, konkrétně to bude Erotikon od Gustava Machatého a doprovodí ho brněnská kapela Forma.

Život v kině

Aby se nám podařilo vrátit se do historie, setkali jsme se s panem Ivanem Škrovánkem, který v olomouckých kinech strávil 42 let svého života. Vše začalo relativně nevinně – jako malý kluk byl Ivan velký filmový fanoušek a jeho koníčkem bylo sbírání filmových plakátů. „Když pak hledali do kina Družba na Novosadech pokladního, zeptal se mě pan vedoucí, jestli bych si tam nešel sednout, když sbírám ty plakáty. Tak jsem si tam sedl a zůstal jsem u kin 42 let,“ vypráví se smíchem pan Škrovánek. Jeho pracovní dráha tedy odstartovala za pokladnou: „Začínal jsem jako pokladník, poté jsem dělal vedoucího, pak promítače. Nejvíc mě asi bavila doba, kdy jsem působil jako vedoucí reklamy a propagace, protože jsem mohl vymýšlet různé doprovodné akce k premiérám s hereckými delegacemi.“ V Olomouci není moc kin, kde by Ivan Škrovánek za svůj život nepracoval – kromě Holice a Kopečka působil ve všech – v kině Družba, v kině Metropol (popř. Kině pohraniční stráže), v Letním kině, v kině Lípa, Central, Mír či v Kinokavárně Jas. „To bylo původně Kino Jas a hrálo se tam nepřetržitě – od 12.00 hodin se hrál jeden a ten samý film. Olomoučané tomu říkali ,blechárna‘,“ popisuje pan Škrovánek.

Změny v čase

V průběhu let se měnil jak interiér kina, tak i filmy, které se promítaly. Jen technika, kdysi objevená bratry Lumiérovými, zůstávala dlouho stejná. „Přes sto let se stále promítalo na klasický filmový pás, jen se promítačky vylepšovaly – nejdřív to byla změna na barevný film, pak širokoúhlý, 70 mm, 3D film, vyrobil se digitální zvuk... Zkrátka aby se do kin nalákali lidi. Až do konce 20. století, kdy se začalo kompletně digitalizovat.“

Kolja spasil česká kina

V dnešní digitální době už pozice „promítače“ trošku postrádá svůj smysl, ale dříve to byla funkce velmi důležitá. Film se totiž skládal z několika dílů, které museli promítači během filmu tzv. prolnout: „Pokud byl promítač šikovný, tak si diváci tohoto prolínání vůbec nemuseli všimnout. Na konci jednoho filmového pásu se najednou v pravém rohu objevilo takové černé kolečko nebo čtvereček, což bylo znamení, aby promítač pustil promítačku a následně prolínačku. Poté se prolnul druhý stroj a spadla klapka,“ popisuje Ivan Škrovánek. Když se tento postup nepodařil správně, mohli diváci na plátně vidět tzv. šráky.

„Klasické promítání mělo své kouzlo, dnes už to mladí lidé neznají. Digitál je sice perfektní, nejsou tam vidět žádné čmouhy ani zapršení, ale je prostě studený. Dnešní filmy jsou často založené na efektu, zatímco dříve byl hlavní příběh.“

Nejoblíbenějším filmem pana Škrovánka je Limonádový Joe. Když ještě neexistovalo video, nahrál si film alespoň zvukově na magnetofonový pásek a neustále ho poslouchal. „Kdybyste teď pustili Limonádového Joe bez zvuku, mohl bych ho odvykládat slovo od slova,“ směje se milovník filmů.

Když začala v devadesátých letech vysílat televize Nova, přestali lidi do kin chodit. „Vysílali americké filmy (jako třeba Rambo), které lidi neviděli, a během filmů tehdy ještě nebylo tolik reklam jako dnes, tak všichni pořád koukali na Novu.“

Většina okrajových kin se zavřela a ty přeživší zachraňovala reklama na tabákové výrobky. Až díky Koljovi v roce 1996 lidé vrátili do kin. A doufejme, že budou chodit stále – v redakci asi neznáme nikoho, kdo by zrovna do kina Metropol nechodil rád. A proto kinu přejeme mnoho dalších let! Více informací najdete na www.kinometropol.cz

#výročí #kinematograf #metropol #olomouc #kino olomouc #kino #program #event #kino metropol

reklama

golfolomouc.cz
Další články