Sedíme nad kávou v Long Story Short Eatery & Bakery. Rozhovor plyne spontánně a mile, proto mi vůbec nepřijde, že po poslední tečce svítí na záznamníku takřka šestatřicet minut. Sandra hovoří s úsměvem na rtech, nechybí jí nadhled ani humor, ale také zanícení. Svou práci miluje, to poznáte z každého slova, z každého pohledu, kdy jí v očích při vyprávění o navrhování šatů hrají jiskřičky… Bez jejích modelů si už společenské akce nebo svatby nedokážeme představit. Sandra Švédová je ale mnohem víc než jen návrhářka. Je to fajn žena, která vám rozsvítí den.
Sandro, jak ses vlastně k navrhování oblečení dostala?
To byla cesta, kterou jsem nikdy nechtěla jít. Moje maminka v oděvech podniká, já jsem toho byla odmalička součástí a z duše jsem to nenáviděla. (smích) Každé prázdniny jsem musela stříhat díly rukávů, skládat trička. Díky tomu jsem si sice vydělala na svoje první auto, ale rozhodně jsem k navrhování oblečení a k tomuto odvětví obecně neměla nijak vřelý vztah. Nicméně když se v osmé nebo deváté třídě začalo diskutovat, kam půjdu dál, tak mě vlastně nic jiného ani nenapadlo. Mé kroky tedy směřovaly na oděvní školu do Prostějova, kde jsem studovala přímo obor návrhář/modelář, ale přiznávám, že jsem tam tak trošku trpěla a s většinou prací mi musela pomáhat mamka. (smích) Paní mistrová to pochopitelně věděla… Ale ve třeťáku a ve čtvrťáku mě to začalo bavit. A asi je fér přiznat, že oděvní školu jsem si vybrala i kvůli matice. Tam byla totiž jen dva roky. (smích) Počty jdou trochu mimo mě… Když jsem pak šla na vysokou, věděla jsem, že v oboru úplně nechci pokračovat, protože jsem měla pocit, že se nemám kam posouvat. Vydala jsem se tedy do Zlína na design obuvi, což mi přišlo ohromně fajn. To, co dělá člověka člověkem, tedy šaty, jsem propojila s obuví. A bavilo mě to. Celými studii mě také provázely dějiny umění, z nichž mám státnice. I ty mě naplňovaly, protože mám velmi blízko k architektuře, k designu, k umění jako takovému.
A jak vzpomínáš na své pracovní začátky?
Byly takové pozvolné, což souviselo s tím, že jsem studovala, měla jsem partnera, pak manžela, potom dítě… Nicméně poptávka byla tak velká, že si vzpomínám, že byla docela dřina to vše zkombinovat. Opravdovým startem byly mé svatební šaty, s nimiž mi tehdy pomáhala mamka. Začalo to už těmi maturitními, kdy si lidé všímali, že jsem si je dělala sama. A pak právě přišly ty svatební. No a další sezonu už jsem dělala troje šaty, o rok později za mnou přišlo pět nevěst, potom deset, a když už jich bylo dvacet, dávalo mi smysl v tom ten byznys najít. Přišla příležitost udělat si vlastní kolekci, vlastní přehlídku… A moje tvorba se líbila, byl o ni zájem. Zjistila jsem navíc, že to s ženami asi docela umím. (smích) No, mám práci, která mě moc baví!
Když se podíváš na svoji tvorbu tehdy a teď, v čem ty sama spatřuješ rozdíl?
(na malou chviličku se odmlčí, pak se jí rozzáří oči úsměvem a pokračuje) Musím říct, že čitelný rukopis je tam vidět pořád stejný. Když se podívám ve svém portfoliu na první kolekci, tak i teď po nějakých osmi nebo deseti letech si říkám: wow, to je hezký. Takže je tam můj rukopis, čistota, ženskost, ale zároveň pochopitelně vidím velký progres. Také se v té tvorbě zrcadlí vlivy období, v nichž jsem se nacházela. Aktuální rozpoložení se do tvorby vždycky promítá.
Co je pro tvé modely charakteristické? Podle čeho lidé poznají, že šaty pocházejí z dílny Sandry Švédové?
Předně musím říct, že je hezké, že lidé moje modely rozpoznají. Že model, který vytvořím, je podepsatelný, čitelný, charakteristický. Těší mě, když jdu na ples a lidé mi říkají, že viděli "moje" šaty. Dokonce se mi stalo, že ke mně přišla paní s tím, že mám určitě šaty od Sandry Švédové. A já na to: já jsem Sandra Švédová! (smích) Tak to je milé... A klíčovými slovy, kterými bych můj styl popsala, jsou určitě ženskost, čistota, minimalismus a rozhodně kvalitní materiál. Na tom si zakládám.
S jakými materiály tedy nejraději pracuješ?
Ráda používám vzdušné, splývavé materiály, což nejvíce splňuje čisté hedvábí, s nímž je práce velmi náročná, specifická, stejně tak i údržba takových oděvů není úplně snadná. Ale je to krásný a nenahraditelný materiál. Mám ráda také kůži, kterou jsem "objevila" při studiu designu obuvi a láska k ní mi zůstala. Takže je pro mě typické propojení vzdušného materiálu s koženým prvkem, jenž zvýrazní ženské tvary.